ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.13.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 13/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobce Ing. J. K., zastoupeného JUDr. J. Ž., advokátem, proti žalované S., spol. s r.o., o zaplacení 55.320,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 427/1997, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2008, č. j. 1 Cmo 241/2007-275, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou soudu dne 16. prosince 1997 požadoval žalobce po žalované zaplacení ceny díla v částce 221.186,70 Kč s 16% úroky z prodlení od 30. července 1997 do zaplacení podle smlouvy uzavřené na základě objednávky žalované k nabídce žalobce. Žalobce zhotovil pro žalovanou strojně hlazenou betonovou podlahu a cenu díla vyúčtoval fakturou na částku 255.679,20 Kč, sníženou dobropisem o 34.392,50 Kč, kterou však žalovaná neuhradila.
Žalovaná se žalobou nesouhlasila, tvrdíc, že dílo nebylo zhotoveno podle smlouvy, protože žalobce neprovedl zpevnění podlahy aplikací přípravku D. a nereflektoval na její výzvy k přiměřenému snížení ceny díla odpovídajícímu rozsahu, v němž nebylo zhotoveno. Pokud by k tomu došlo, cenu díla ve správné výši by neprodleně žalobci zaplatila. Žaloba je tedy podle jejího názoru předčasná.
Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. června 1999, č. j. 49 Cm 427/97-53 řízení v částce 165.866,70 Kč zaplacené žalovanou v průběhu řízení, ohledně níž došlo k částečnému zpětvzetí žaloby, zastavil (výrok II.), v částce 55.320,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.), o nákladech státu (výroky V. a VI.) a o vrácení části soudního poplatku (výrok III.) maje zato, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi účastníky řízení, protože nebyl dostatečně vymezen její předmět.
K odvolání žalobce a žalované (do výroku o nákladech řízení) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. listopadu 2000, č. j. 1 Cmo 327/99-76 napadený rozsudek ve výrocích I., IV. – VI., a ve výroku II. ohledně příslušenství pohledávky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Závěr soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o dílo a předání díla žalované, označil za nesprávný a soudu prvního stupně uložil provést dokazování ke zjištění rozsahu, v němž bylo dílo žalobcem zhotoveno, aby mohla být posouzena důvodnost výše žalované částky.
Městský soud v Praze poté, co podstatně doplnil dokazování, rozsudkem ze dne 10. června 2005, č. j. 49 Cm 427/97-197 žalobu o zaplacení částky 55.320,- Kč s příslušenstvím opět zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky řízení (výrok II.), nákladech řízení státu (výroky III., V. a VI.) a o vrácení zálohy na znalečné (výrok IV.), protože podle jeho závěru žalobce neprokázal, že při zhotovování díla bylo provedeno zpevnění povrchu podlahy přípravkem Dorsidur v jím tvrzeném množství.
K odvolání obou účastníků řízení odvolací soud usnesením ze dne 13. prosince 2006, č. j. 2 Cmo 387/2005-232, napadený rozsudek opět zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že bylo-li dílo žalovanou předáno investorovi a nebyly-li reklamovány jeho vady, vzniklo žalobci právo na zaplacení dosud neuhrazené části ceny díla.
Městský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 20. dubna 2007, č. j. 49 Cm 427/1997-246, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 55.320,- Kč s 16% úroky z prodlení z částky 221.186,70 Kč od 30.7.1997 do 5.4.1998, z částky 121.186,70 Kč od 6.4.1998 do 30.4.1999 a z částky 55.320,- Kč od 1.5.1999 do zaplacení (výrok I.), zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení žalobce (výrok II.) a nákladů státu (výroky III. a IV.) a rozhodl rovněž o vrácení zálohy žalobci (výrok V.) vycházeje ze shora uvedeného právního názoru odvolacího soudu, jímž byl vázán.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. února 2008, č. j. 1 Cmo 241/2007-275 napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil (první výrok) a v dalších pěti výrocích rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky řízení včetně nákladů odvolacího řízení, a o nákladech řízení státu. Navázal přitom na právní závěry vyjádřené již v jeho předchozích rozhodnutích, podle nichž došlo k uzavření smlouvy o dílo, na jejímž základě měl žalobce zhotovit podlahu s aplikací D. vsypem, dílo provedl a nepochybně předal žalované (žádný konkrétní způsob předání sjednán nebyl a dílo je dlouhodobě užíváno investorem), a vzniklo mu tak právo na zaplacení ceny díla. Námitku žalované, že dílo bylo zhotoveno jinak, než se účastníci dohodli, posoudil za nedůvodnou, protože obsah jejich konkrétní dohody, jak měl být přípravek D. žalobcem použit (tj. jakou metodou a v jakém množství), nebyl v řízení prokázán, právě tak jako tvrzení, že žalobce aplikoval menší množství tohoto přípravku, než je u metody vsypem obvyklé. Naopak bylo prokázáno, že způsob aplikace D. vsypem použitý žalobcem je v ČR obvyklou technologií. Žalovaná tedy ke svým tvrzením o vadnosti díla, odůvodňující snížení ceny postupem dle §439 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) neunesla důkazní břemeno.
Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, v němž vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci. Podle jejího názoru v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce aplikoval přípravek D. alespoň v množství obvyklém při metodě vsypem, jak bylo účastníky sjednáno. Poukazovala zejména na závěry znaleckého posudku z oboru stavebnictví, podle nichž nebyl prokázán žádný znatelný rozdíl mezi vlastnostmi podlahy v místech, kde byl přípravek aplikován, oproti ostatním částem podlahy, ač by tak tomu mělo být. Přitom část ceny díla ve výši částky, jež zůstala předmětem řízení, odpovídá právě jejímu zvýšení za použití tohoto přípravku, a tomu mělo odpovídat zlepšení vlastností díla. Nebylo-li dílo žalobcem zhotoveno tak, jak bylo dohodnuto, má vady v rozsahu odůvodňujícím slevu ve výši 55.320.- Kč. Pokud odvolací soud uzavřel, že dílo bylo zhotoveno v souladu se smlouvou, protože slouží svému účelu, a žalobci tak náleží jeho cena, jde o nesprávný závěr, protože částka 55.320.- Kč náležela žalobci právě za to, že dílo bude dodáno za použití přípravku D., tedy v nadstandardní kvalitě. K tomu však nedošlo, dílo nebylo dokončeno a žalovanému předáno. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž tento soud rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil; není však důvodné.
Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3, větu druhou o. s. ř.), však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Dovolací soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu dle §241a odst. 2, písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím dovolatelka napadla správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, který uzavřel, že žalobce dílo zhotovil v souladu se smlouvou a žalované předal, a protože žalovaná neprokázala své tvrzení o vadnosti díla, náleží mu sjednaná cena díla.
Právní posouzení je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jejímž výsledkem je závěr, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Východiskem pro posouzení důvodnosti dovolacích námitek je závěr odvolacího soudu, že účastníci řízení uzavřeli platnou smlouvu o dílo. Tomu podle názoru dovolacího soudu nelze nic vytknout, protože vyplývá ze skutkového stavu zjištěného z obsahu cenové nabídky žalobce ze dne 7.5.1997, objednávky žalované ze dne 12.6.1997 a vyúčtování ceny díla žalobcem, z nichž lze dovodit, že účastníci řízení se dohodli o základních náležitostech smlouvy o dílo [předmětu díla a jeho ceně - §536 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“)]. Určení předmětu díla i cenové podmínky jsou obsaženy v cenové nabídce žalobce, v souladu s níž cenu díla posléze vyúčtoval, a s níž byla žalovaná nepochybně srozuměna v době, kdy vystavila objednávku odkazujíc na domluvu účastníků. Lze-li z provedeného dokazování dovodit pouze podstatné náležitosti smlouvy a nebyl-li naopak jednoznačně zjištěn rozsah a obsah případných dalších smluvních ujednání účastníků řízení, je nutno vycházet z ustanovení §560 odst. 4 a §420 odst. 2 obch. zák. a s ohledem na výsledky dokazování popsané v odůvodnění napadeného rozsudku je závěr, k němuž dospěl odvolací soud, že dílo bylo provedeno obvyklým způsobem, a tedy v jakosti a provedení, které se hodí pro účel stanovený ve smlouvě, správný.
Za správný je nutno označit i závěr odvolacího soudu, že dílo bylo žalované předáno a žalobci tak vzniklo právo na zaplacení jeho ceny. Protože nebylo mezi účastníky řízení sjednáno nic jiného, právo na zaplacení ceny díla vzniklo v souladu s ustanovením §548 odst. 1 obch. zák. žalobci jeho zhotovením, tedy ukončením díla a jeho předáním žalované v dohodnutém místě (§554 odst. 1 obch. zák.). O předání díla sice nebyl účastníky řízení zhotoven zápis (zákon tuto povinnost nestanoví a žádný z účastníků netvrdil, že by se na tom dohodli), nepochybně však k němu došlo, protože žalovaná dílo poté předala svému smluvnímu partnerovi, který je dlouhodobě užívá, jak zjistil odvolací soud.
Rovněž závěr odvolacího soudu, že žalovaná neprokázala vadnost díla odůvodňující snížení jeho ceny, považuje dovolací soud za správný. Dílo má vady, jestliže jeho provedení neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě (§560 odst. 1 obch. zák.). Za vadu je v souladu s ustanovením §560 odst. 4 a §420 odst. 1 obch. zák. nutno považovat i to, nebylo-li dílo zhotoveno sjednaným způsobem. Objednatel je ovšem povinen vady bezodkladně notifikovat (§562 obch. zák.) a provést volbu svých nároků, upravenou v ustanovení §564 obch. zák., které odkazuje na ustanovení §436 až §441 obch. zák. vymezující práva kupujícího z vad zboží. Žalovaná však neprokázala, že byly dohodnuty konkrétní vlastnosti díla, nebo jí tvrzený konkrétní způsob, jak bude dílo zhotoveno (samotná její tvrzení v tomto směru ostatně v průběhu řízení doznala zásadních změn), který žalobce nedodržel, a vznikl jí tak nárok na slevu z ceny díla (§439 odst. 1 obch. zák.), ani že řádně uplatnila práva z odpovědnosti za vady díla (která vůči ní neuplatnil ani subjekt, jemuž dílo sama předala). Naopak v řízení bylo prokázáno, že žalobce dílo zhotovil obvyklým způsobem.
Právní posouzení věci, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, je proto správné.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, dovolací soud poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), v souladu s ustanovením §243b) odst. 2, část věty před středníkem a §243b odst. 6 o. s. ř. dovolání zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo zamítnuto, nemá na jejich náhradu právo a žalobci v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu