ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.1406.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 1406/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Františka Faldyny, CSc., v právní věci žalobkyně Č. r. – M. f., proti žalované P., a. s., zastoupené Mgr. M. N., advokátem, o zaplacení částky 35,831.852,43 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 379/2005, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. září 2008, č. j. 20 Co 359/2008-148, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. září 2008, č. j. 20 Co 359/2008-148, potvrdil usnesení ze dne 4. července 2008, č. j. 11 C 379/2005-140, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - rozhodl, že v řízení bude jako se žalobkyní pokračováno se společností A. P. s. r. o., (dále jen „společnost“). Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že byly splněny předpoklady pro vstup společnosti (nabyvatelky práva) do řízení na místo žalobkyně.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka soudům obou stupňů vytýká, že původní žalobkyně (K., s. r. o.) se nemohla stát věřitelkou žalované, neboť právní vztah ze zaniklé smlouvy o úvěru ze dne 19. února 1997 (dále jen „smlouva o úvěru“) „vznikl, trval a zanikl výhradně s K. b., a. s.“ Zanikla-li původní žalobkyně poté, kdy veškerý její majetek jako souhrn hodnot ve smyslu ustanovení §153c odst. 1 obchodního zákoníku byl převeden na jejího jediného společníka, jímž byla Č. k.a., nemohlo být na ni převedeno více práv zaniklé žalobkyně, než kolik jich měla ona sama, neboť ani ona nebyla věřitelkou žalované. Dále podle dovolatelky „není jasné“, z jakého důvodu na straně žalobkyně vystupuje v napadeném usnesení Česká republika. K tomu uvádí, že byla v řízení znevýhodněna, protože soud prvního stupně vyzval předchozí žalobkyni (Č.k.a.) usnesením ze dne 15. ledna 2008, č. j. 11 C 379/2005-107, k doplnění a opravení žalobního návrhu a tuto povinnost předchozí žalobkyně nesplnila. Žaloba tak měla být odmítnuta.
Dovolatelka dále namítá, že smlouva o úvěru byla uzavřena s K. b. a. s. jako „speciálním subjektem“ a postoupením pohledávky došlo k porušení bankovního tajemství. Obsáhle argumentuje ve prospěch závěru, že postoupení pohledávky je absolutně neplatným právním úkonem podle ustanovení §39 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně s tím, aby „řízení zastavil“ podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. obč. zák. Od tohoto závěru nemá dovolací soud důvodu se odchýlit ani v projednávané věci.
Dovolatelkou uplatněné argumenty nesměřují ke zpochybnění závěru, že postupní smlouva je právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení. Námitka, že postupitelka (její právní předchůdkyně) nebyla nositelkou postupovaných pohledávek nebo že postupní smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem, pak - jak vysvětleno výše - není způsobilá zvrátit správnost závěru o naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř.
Výhrada dovolatelky k procesnímu nástupnictví České republiky - Ministerstva financí není důvodná, když z obsahu spisu (č. l. 137) je zřejmé, že o procesním nástupnictví soud prvního stupně rozhodl v souladu s ustanovením §20 zákona č. 239/2001 Sb., o České konsolidační agentuře a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, usnesením ze dne 21. dubna 2008, č. j. 11 C 379/2005-137. V něm se také vypořádal s účinky výzvy k odstranění vad podání obsažené v usnesení ze dne 15. ledna 2008, č. j. 11 C 379/2005-107.
Jelikož se dovolatelce správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2009
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu