ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.147.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 147/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobkyně K. Z. a.s.B., proti žalované E.O.E., a.s., , o vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 34 Cm 88/2002, o žalobcově dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. července 2007, č.j. 5 Cmo 176/2006-122, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobcovo dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, v záhlaví označenému, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2005, č.j. 34 Cm 88/2002-82, v části, kterou byla zamítnuta žaloba o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 155.702,- Kč s příslušenstvím, není přípustné. Podmínky §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. v dané věci nebyly splněny, neboť soud prvého rozhodl v této věci jediným rozsudkem, dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; dovolací soud totiž neshledal, že by napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé mohl mít po právní stránce zásadní význam ( §237 odst. 3 o.s.ř. ).
Dovolatel žádnou otázku zásadního právního významu neklade. Námitka vůči způsobu hodnocení důkazů odvolacím soudem směřuje vůči správnosti učiněných skutkových zjištění, uplatňován je tedy dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., který však vzhledem k posuzované přípustnosti dovolání (§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.) nelze úspěšně uplatnit. Dovolací soud neshledal, že by odvolací soud řešil otázku, která byla pro jeho rozhodnutí určující, totiž otázku vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, k němuž mělo dle dovolatelových tvrzení dojít dvojím plněním z téhož titulu, v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud, jak z uvedeného plyne, neshledal existenci podmínek daných ustanovením §237 odst. 3 o.s.ř., ani jiných okolností, z nichž by, s přihlédnutím k obsahu dovolacích námitek, bylo možno zásadní právní význam rozhodnutí dovodit. Nejvyšší soud z uvedených důvodů dle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobci, který by jinak měl vůči dovolatelce právo na náhradu nákladů řízení podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a 146 odst. 3 o. s. ř., v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2009
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu