ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.1505.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 1505/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně A. – C. a. s., proti žalované G., a. s., zastoupené JUDr. P. O., advokátem, o zaplacení částky 27,060.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 9 C 1305/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2006, č. j. 29 Co 524/2006-252, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek ze dne 29. července 2004, č. j. 9 C 1305/2001-140, jímž Okresní soud Praha - západ uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 27,060.000,- Kč v pravidelných ročních splátkách po 5,000.000,- Kč, splatných vždy k 31. prosinci kalendářního roku, počínaje rokem, v němž rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek v případě jejich prodlení, přičemž povinnost žalované zaniká v rozsahu plnění, které žalobkyni poskytne úpadce J. B., spol. s r. o., na úhradu této částky „z dluhu z úvěrové smlouvy“ uzavřené mezi I. A P. B., akciovou společností jako věřitelem (dále jen „I.“) a J. B. spol. s r. o. jako dlužníkem ze dne 27. září 1994, a náhradu nákladů řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2006, č. j. 29 Odo 1059/2005-222, kterým byl zrušen předchozí rozsudek odvolacího soudu v této věci a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, uvedl, že ani po opakování dokazování výzvou k zaplacení z 11. ledna 2000 (dále jen „výzva k zaplacení“) adresovanou žalované jako ručiteli a prohlášením ručitele z 23. září 1994 (dále jen „prohlášení ručitele“) neshledal důvod ke změně svého předchozího rozhodnutí. V prohlášení ručitele se žalovaná v bodu 1.c) „zavázala, že v případě, nebude-li výše uvedená pohledávka (tj. pohledávka ve výši 49,200.000,- Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru uzavřené 27. září 1994 - dále jen „smlouva o úvěru“) dlužníkem včas a řádně zaplacena, uhradí dlužnou částku poskytnutého úvěru s příslušenstvím popř. dílčí splátku včetně úroků po vyzvání I. k zaplacení dlužné částky ve stanoveném termínu viz bod 2.“ Dle bodu 2. žalovaná „…poskytuje tuto záruku na dobu do 31. října 2000. Všechny závazky společnosti J. B. spol. s r. o. je nutno uplatnit v této době.“ Zabývaje se výkladem obsahu prohlášení ručitele za použití interpretačních pravidel podle ustanovení §266 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a ustanovení §35 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) dospěl k závěru, že ručitelský závazek časově omezen byl, avšak zdůraznil, že časové omezení ručitelského závazku je nutno posuzovat v kontextu s bodem 1.c) prohlášení ručitele. Stanoví-li bod 1.c), že ručitel uhradí dlužnou částku za dlužníka „po vyzvání IPB k zaplacení dlužné částky ve stanoveném termínu viz bod 2.“, pak z logického výkladu vyplývá, že ručitel musí být nejprve věřitelem ve lhůtě stanovené bodem 2., tj. do 31. října 2000, vyzván k zaplacení. Výrazem „uplatnit“ tak, jak je uveden v bodu 2. ve spojení s bodem 1.c), je myšlena výzva ve vztahu k ručiteli, nikoli podání žaloby u soudu, jak namítá žalovaná. Uzavřel, že vyzvala-li žalobkyně dne 11. ledna 2000 žalovanou ke splnění ručitelského závazku do 15. února 2000, splnila povinnost uloženou jí v bodu 1.c) a učinila tak před uplynutím lhůty dohodnuté v prohlášení ručitele, tj. před uplynutím doby, na kterou byl ručitelský závazek omezen.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyložil ujednání prohlášení ručitele ohledně časového omezení ručení, pokud měl za to, že se toto omezení týkalo pouze lhůty pro uplatnění výzvy k plnění. Nabízejíc vlastní výklad pojmu „uplatnit“ akcentuje, že ručitelský závazek zanikl prostým uplynutím doby, neboť před 31. říjnem 2000 nebyla podána žaloba k jeho vymožení a výzva k zaplacení nemohla mít na uplatnění práva z tohoto závazku vliv. Zdůrazňuje, že odvolací soud měl aplikovat ustanovení §578 obč. zák., které stanoví, že práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle něhož do data uvedeného v prohlášení ručitele bylo omezeno uplatnění ručitelského závazku, tedy výzva k plnění, nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, neboť jde o posouzení konkrétního právního úkonu, které má význam jen pro projednávanou věc. Odvolací soud se obsahem prohlášení ručitele zabýval za použití výkladových pravidel podle ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. a §266 odst. 1 obch. zák., jak výslovně uvedl, a jeho závěr, že žalovaná je povinna plnit z titulu ručitelského závazku, protože žalobce před uplynutím lhůty dohodnuté v prohlášení ručitele vyzval žalovanou ke splnění tohoto závazku do 15. února 2000, tedy před uplynutím doby, na kterou byl ručitelský závazek omezen, není v rozporu s hmotným právem (ustanoveními §303 a §306 odst. 1 obch. zák.). Pro úplnost se dodává, že závěr odvolacího soudu není ani v rozporu s dovolatelkou zmíněným ustanovením §578 obč. zák., protože ručitelský závazek by zanikl uplynutím dohodnuté doby, pokud by nebyl uplatněn, to znamená, pokud by žalovaná nebyla vyzvána k jeho plnění.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
V Brně dne 29. dubna 2009
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu