ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.1575.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 1575/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře, a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně S. o. s. G., a.s., zastoupené F. B., advokátem, proti žalované Č. a.s., o 7 698 425 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 312/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 2 Cmo 160/2008-202, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. prosince 2007, č. j. 14 Cm 312/2001-186, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 7 698 425 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl v rozsahu částky 7 698 425 Kč s příslušenstvím všemi třemi rozsudky – ze dne 10. prosince 2004, č. j. 14 Cm 312/2001-78, dále ze dne 8. března 2006, č. j. 14 Cm 312/2001-131, a konečně ze dne 28. prosince 2007, č. j. 14 Cm 312/2001-186 – stejně – žalobu zamítl). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka nevymezila v dovolání žádnou právní otázku, na jejímž řešení by odvolací soud napadené rozhodnutí založil. Dovolací námitky, jimiž zpochybňuje skutková zjištění a hodnocení důkazů, na nichž odvolací soud založil závěr o výkonu zadržovacího práva ze strany žalované, lze z hlediska jejich obsahu podřadit pod dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Dle tohoto ustanovení však tento dovolací důvod nemůže přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 c) o. s. ř. založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a o. s. ř.), a nikoli tehdy (jak je tomu i v posuzované věci), je-li přípustnost dovolání zvažována podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. listopadu 2009
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu