ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.1728.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 1728/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně S. D. a.s., proti žalovanému Ing. L. P., zastoupenému Mgr. V. K., advokátem, o 776.912,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 6 C 207/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 28 Co 4/2007-253, ve znění usnesení ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 28 Co 4/2007-260, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Brně potvrdil v pořadí třetí ve věci vydaný rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4. července 2006, č. j. 6 C 207-96-222, ve znění usnesení ze dne 22. listopadu 2006, č. j. 6 C 207/96-233, ve výroku ve věci samé, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 776.912,50 Kč, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno předtím rozhodnutí ve věci samé, jímž by tento soud rozhodl jinak a které odvolací soud zrušil. Dovolání v rozsahu směřujícím proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky, zda je možné spojit s vyúčtováním smluvní pokuty projev vůle směřující k započtení tohoto nároku. Tato otázka však napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 25. února 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006, dospěl k závěru, že úkon směřující k započtení pohledávky splatné na požádání věřitele nemá žádné právní účinky, jestliže jej věřitel učinil, aniž předtím vyzval dlužníka k zaplacení pohledávky, a že podmínka splatnosti započítávané pohledávky není splněna, jestliže věřitel v jedné listině vyzve dlužníka k zaplacení pohledávky a zároveň v ní učiní projev započtení této pohledávky, a od závěrů tohoto rozhodnutí nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Lze dále dodat, že odvolací soud na řešení dovolatelem vymezené otázky své rozhodnutí nezaložil, ale uzavřel, že žalovaný, na němž v důsledku uznání závazku leží důkazní břemeno, neprokázal své tvrzení, že díla zhotovená právní předchůdkyní žalobkyně podle smluv uzavřených mezi ní a žalovaným ve dnech 22. června 1994 a 6. října 1994 nepřevzal, protože z výsledků dokazování vyplývá opak. Na tomto závěru, z něhož zároveň vyplývá, že žalovanému nemohlo vzniknout právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s předáním obou děl, tedy pohledávka, kterou započítával na žalované nároky, své právní posouzení založil.
Protože odvolací soud napadené rozhodnutí na řešení dovolatelem vymezené otázky zásadního právního významu nezaložil, nelze ani důvodně namítat, že tuto otázku řešil v rozporu s hmotným právem. Z hlediska ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. musí mít totiž rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam v řešení otázky, která byla pro jeho rozhodnutí určující.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolací námitka, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci, kterou spatřoval v tom, že odvolací soud se dostatečně nevypořádal s jeho procesní obranou a neujasnil si ani právní základ žalované pohledávky. Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Lze proto uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2009
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu