ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.1904.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 1904/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr.Hany Gajdziokové v právní věci žalobce P. Č., zastoupeného JUDr. A. D., advokátkou proti žalovaným: 1) J. F. zastoupený JUDr. H.U., advokátkou a 2) I.F., o zaplacení 375.000,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu Praha-západ, pod sp. zn. 7 C 87/2005, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2007, č. j. 29 Co 261/2007-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky žalobce JUDr. A. D.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze, v záhlaví označenému, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. prosince 2006, č. j. 7 C 87/2005-49 ve výrocích II. a III., kterými bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 339.150,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně od 16. 4. 2005 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 61.610,- Kč, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v této věci naplněny (ve věci nebylo vydáno soudem prvního stupně rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na které dovolatel odkazuje, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel dovolacími námitkami obsahově vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam relevantní jen takové právní otázky (z těch, na jejichž řešení napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132).
Dovolatel žádnou zásadní právní otázku, která by měla judikatorní přesah (byla by významná nejen pro konkrétní věc, nýbrž obecně pro případy téhož druhu), nevymezil.
Dovolatelovy námitky, že předmětná smlouva o zprostředkování, uzavřená podle §642 an. obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“), [odkaz na ustanovení §50 občanského zákoníku není případný] nebyla splněna proto, že žalobcův nárok na provizi nevznikl ve smyslu §647 odst. 1 věta druhá obch. zák. (pro nedostatek součinnosti a přičinění zprostředkovatele při prodeji nemovitostí a též z důvodu činnosti zprostředkovatele pro osobu, s níž byla smlouva uzavřena), nejsou relevantní, neboť dovolatel v této souvislosti vytýká soudu, že se nezabýval navrhovanými důkazy, resp. je patřičně nehodnotil, a takové námitky dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. [na nějž dovolatel výslovně odkazuje a který jako jediný lze v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. uplatnit] nelze podřadit.
Za situace, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolnosti, které by činily napadené rozhodnut v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu v té části výroku, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalovaného 1) směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první , §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný 1), jehož dovolání bylo odmítnuto, je povinen nahradit žalobci náklady řízení, spočívající v odměně za právní zastupování podle §3 odst. 1 bod 5, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., ve výši 10.000,- Kč, dále v jednou režijním paušálu hotových výloh (za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb., v částce 300,- Kč a konečně 19 % DPH dle §137 odst. 3 o. s. ř. a vyhl. č. 110/2006 Sb. ve výši 1.957,- Kč, tedy v celkové částce 12.257,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. dubna 2009
JUDr. František F a l d y n a , CSc.
předseda senátu