ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3141.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 3141/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně L. L., zastoupené Mgr. J. B., advokátem, proti žalovaným 1) D. M. zastoupené JUDr. P. K. advokátem, 2) M. T., a 3) J.M., zastoupené JUDr. J. C., advokátem, o zaplacení částky 229.890,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 2059/98, o dovolání třetí žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. května 2006, č. j. 6 Cmo 413/2005-120, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Třetí žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.800,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Třetí žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil ve vztahu ke třetí žalované rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. června 2005, č. j. 19 Cm 2059/98-78, ve výroku, kterým bylo druhému žalovanému a třetí žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 229.890,- Kč s 21,5% úrokem z prodlení od 17. května 1998 do zaplacení a náhradu nákladů řízení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolatelka namítá, že jsou dány dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl důkaz výslechem svědkyně V. P., zaměstnankyně věřitele, jež měla být při podpisu smlouvy o úvěru a mohla úmyslně zaměnit datum na smlouvě o úvěru dovolatelky a jejím ručitelském prohlášení. Dovolatelka byla při podpisu ručitelského prohlášení uvedena v omyl, protože se domnívala, že podepisuje svou smlouvu o úvěru. Nesprávnost právního posouzení věci spatřuje v závěru o platnosti ručitelského prohlášení dovolatelky, když samotná smlouva o úvěru, kterou ručitelský závazek zajišťoval, byla dle jejího názoru neplatná. I kdyby smlouva o úvěru byla platná, nebylo platné ručitelské prohlášení, protože její podpis byl získán podvodem.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že závěr odvolacího soudu o platnosti smlouvy o úvěru i ručitelského prohlášení dovolatelky, je významný pouze pro projednávanou věc a postrádá tak potřebný judikatorní přesah. Nejvyšší soud jej přitom neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanoveními §497 a §303 a násl. obchodního zákoníku).
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani z hlediska námitek, že nebyl proveden důkaz výslechem navržené svědkyně, protože jde o námitku, jež není způsobilá založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Dovolání třetí žalované tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání třetí žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7.500,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 6, §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006, z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006 (vyjádření bylo podáno 17. října 2006), a celkem činí 7.800,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. dubna 2009
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu