ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3172.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 3172/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného JUDr. P.J., advokátem proti žalované K., a. s., o zaplacení 342.800,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 298/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. prosince 2007, č. j. 2 Cmo 69/2006-241, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, v záhlaví označenému, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. ledna 2002,č. j. 35 Cm 298/97-117 v zamítavém výroku I. ohledně částky 342.800,- Kč (výrok I.), ve výroku II. změněn rozsudek soudu prvního stupně o výši náhrady nákladů řízení a ve výroku III. rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), na které dovolatel odkazuje, ve vazbě na odst. 3 cit. ustanovení o. s. ř., poněvadž dovolací soud neshledal, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolatelem nastolená otázka, zda vůle jednající osoby při uznání dluhu může být ve vztahu k identifikaci dluhu vyjádřena toliko odkazem na listinu, v níž je pohledávka určitými znaky identifikována, i když sám projev vůle k uznání dluhu tyto identifikační znaky neobsahuje, resp. obsahuje jen některé z nich, není otázkou zásadního právního významu, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí spočívalo. Dovolatel ve skutečnosti namítá, že odvolací soud při rozhodování o předmětných úrocích z prodlení, jejichž zaplacení zůstalo předmětem sporu, nesprávně či nedostatečně hodnotil předložené písemné důkazy (fakturu, listiny ze dne 8. 3., 13. 9. a 17. 10. 1995), resp. uváděné důkazy opomenul hodnotit a s těmito důkazy se proto nevypořádal.
Tyto výhrady dovolatele však nelze podřadit dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., který dovolatel uplatňuje, a jenž jako jediný možný z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. lze úspěšně uplatnit.
Pokud pak dovolatel prezentuje též dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí trpí vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nelze k takové námitce přihlédnout, není-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Jelikož dovolání podle svého obsahu směřuje též proti ostatním výrokům napadeného rozhodnutí, tj. rovněž proti výrokům o nákladech řízení, je i v tomto směru nepřípustné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto z uvedených důvodů dovolání pro nepřípustnost odmítl (ustanovení §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto, avšak žalované podle obsahu spisu v řízení o dovolání žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2009
JUDr. František F a l d y n a , CSc.
předseda senátu