ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3649.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 3649/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc a soudců JUDr. Moniky Vackové a JUDr. Miroslava Galluse, v právní věci žalobce H. G., zastoupeného JUDr. E. Z., advokátem, proti žalovaným 1) K. P., a 2) P. f. Č., obou zastoupených JUDr. S. Z., advokátkou, o určení neplatnosti smlouvy o převodu privatizovaného majetku, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 194/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2006, č.j. 11 Cmo 191/2006-416, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15. dubna 2004, č.j. 13 Cm 194/2003-358 ve výroku I. zamítl žalobu na určení, že smlouva o převodu privatizovaného majetku č., uzavřená dne 31.8.1999 mezi P. f. Č. jako převodcem a K. P. jako nabyvatelem, a to obloukové haly na parcele č. v k. ú. H., je neplatná. Ve výroku II. rozhodl soud o nákladech řízení.
Soud prvního stupně dovodil, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby na určení, že smlouva o převodu privatizovaného majetku č., uzavřená dne 31.8.1999 mezi P. f. Č. jako převodcem a K. P. jako nabyvatelem, a to obloukové haly na parcele č. v k. ú. H., je neplatná. Jako předběžnou otázku soud přezkoumával vlastnictví žalobce k předmětné nemovitosti. Soud vzal za prokázané, že na základě smlouvy o prodeji části podniku č. ze dne 21.12.1994 včetně dvou dodatků přešly do vlastnictví žalobce nemovitosti v této smlouvě uvedené, a to oblouková hala včetně pozemků v k.ú. H. v souladu s privatizačním projektem schváleným usnesením vlády a §19 zák. č. 92/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Dále soud posoudil odstoupení od smlouvy o prodeji části podniku č. ze dne 21.12.1994 jako důvodné, když možnost odstoupení byla mezi stranami dohodnuta.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce měl „na určovací žalobě ohledně platnosti smlouvy uzavřené mezi žalovaným č. 1 a 2 i naléhavý právní zájem vzhledem k faktickému stavu, to je vynaloženým nákladům a skutečnému užívání této haly, i z hlediska právní jistoty jak žalobce, tak obou žalovaných“. Soud prvního stupně ohledně smlouvy mezi prvním a druhým žalovaným, jejíž neplatnosti se žalobce domáhal, pak uzavřel, že tato smlouva byla uzavřena platně a podle ní žalovaný 1) nabyl vlastnické právo, proto žalobu zamítl.
Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem ve výroku I. zamítl návrh žalobce na přerušení řízení do skončení řízení o konkursu na jeho majetek a ve výroku II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Dále ve výroku III. napadeného rozsudku rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobce má na určení neplatnosti smlouvy mezi žalovaným 1) a 2) naléhavý právní zájem, když konstatoval, že rozhodnutím o žalobě je postaveno na jisto, zda žalovaný 2) postupoval platně. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že nejsou dány důvody, pro něž by bylo možné předmětnou kupní smlouvu posoudit jako neplatnou. K návrhu na přerušení řízení ze strany žalobce z důvodů prohlášení konkursu na jeho osobu zkoumal, zda jde v daném případě o řízení o nároku, který se dotýká majetku, který ve smyslu §14 odst. 1 písm. c) ZKV patří do konkursní podstaty, přičemž na základě sdělení správce konkursní podstaty dospěl k závěru, že o tento případ nejde a věc projednal. Jelikož dospěl ke stejným skutkovým i právním závěrům jako soud prvního stupně, napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Žalobce podáním ze dne 5. ledna 2007 podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, doplněné podáním ze dne 27. srpna 2007 sepsaným advokátem. V dovolání uvádí, že je dána jeho přípustnost ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že žalobce namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dále, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tedy, že jsou dány dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b/ a a/ o. s. ř.).
Dovolatel má za to, že kupní smlouva o prodeji části podniku č. ze dne 21.12.1994 nemohla nabýt účinnosti (a tudíž žalobce neměl povinnost zaplatit doplatek kupní ceny do 90 dnů), jelikož žalovaný 2), tzn. prodávající, porušil povinnost zakoupenou nemovitost vložit do katastru nemovitostí na list vlastníka-žalobce do 30-ti dnů, ještě dříve, než měl žalobce povinnost zaplatit. Dovolatel namítá, že soudy se nevypořádaly s tím, že žalovaný 2) vytvořil překážku pro žalobce pro doplacení kupní ceny. Žalobce do objektu investoval 1,390.000,- Kč, což několikanásobně převyšuje hodnotu tohoto objektu v době přechodu vlastnictví na něj. Dále má za to, že soud se nevypořádal s otázkou platnosti odstoupení od smlouvy ze strany žalovaného 2) a dále nevzal v úvahu ust. §135b obč. zák. s ohledem na investice žalobce do dostavby předmětné obloukové haly. Dovolatel dále vytýká, že mu postupem odvolacího soudu nebyla poskytnuta možnost být účastníkem řízení, aniž by však z obsahu dovolání (§41 o. s. ř.) se podávalo, v čem by uvedená vada měla spočívat.
Dovolatel navrhuje zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu v této věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
K takovému závěru však Nejvyšší soud nedospěl. Jelikož se v daném případě žalobce domáhal určení neplatnosti shora specifikované smlouvy mezi žalovanými 1) a 2), bylo s ohledem na ust. §80 písm. c) o. s. ř. nutné zkoumat, zdali byl v projednávané věci naplněn předpoklad existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ze strany žalobce. Podle názoru zastávaného v právní literatuře je naléhavý právní zájem dán pouze tehdy, jestliže je požadované určení způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Není proto např. dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jestliže stav právní nejistoty nebo ohrožení práva může být vyřešen jen určením vlastnického práva žalobce, pro něž je posouzení platnosti smlouvy jen otázkou předběžnou (srov. Komentář, Občanský soudní řád, Bureš, Krčmář, Drápal, C.H.Beck, 2006, 7. vydání, I. díl, str. 357). Rovněž v ustálené judikatuře soudů (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. března 1996, sp. zn. II Odon 50/96, publikovaný v časopise Soudní rozhledy/C.H.Beck, pod č. SR 5/1996 str. 113) je zastáván názor, že pokud právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (vlastnictví), není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (ustanovení §80 písm. c/ o. s. ř.).
V projednávaném případě se žalobce mohl domáhat určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti ve vztahu k tomu, kdo je v katastru nemovitostí jako vlastník zapsán, nikoliv neplatnosti smlouvy uzavřené mezi žalovanými 2) a 1) jako třetími osobami. Na určení, které je předmětem tohoto řízení, nemohl být dán na straně žalobce naléhavý právní zájem už jen proto, že jako vlastník nemovitosti je v katastru nemovitostí zapsána třetí osoba – společnost A. – P. s. r. o. Jestliže odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na straně žalobce na požadovaném určení je dán „vzhledem k faktickému stavu, to je vynaloženým nákladům a skutečnému užívání této haly a to i z hlediska právní jistoty jak žalobce, tak obou žalovaných“, je tento jeho závěr nesprávný, avšak na správnost rozhodnutí ve věci samé nemá tato skutečnost vliv, neboť soud rozhodl ve věci ve výsledku správně, byť z jiných, než v napadeném rozhodnutí uvedených důvodů.
Pokud dovolatel dále vytýká, že se navíc jedná o problematiku, která má po právní stránce zásadní význam, pak taková námitka neobstojí, neboť otázka naléhavého právního zájmu na určení je v judikatuře dostatečně řešena a v daném případě není řešení této otázky v rozporu s hmotným právem.
Poněvadž Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení zásadně právně významným neshledal, dovolání žalobce jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 §146 odst. 3 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. února 2009
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu