ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3735.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 3735/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně F. T. s.r.o., zast. JUDr. V. O., advokátkou proti žalované i. s.r.o., zastoupené Mgr. P. S., advokátem o zaplacení částky 306.493,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 317/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2008, č.j. 3 Cmo 295/2007-67, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2008, č.j. 3 Cmo 295/2007-67, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2007, č.j.5 Cm 317/2006-47, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. března 2007, č.j. 5 Cm 317/2006-47, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 306.493,- Kč s 9% úrokem z prodlení od 16.4.2006 do 30.6.2006 a dále ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Č. v každém kalendářním pololetí a platné pro 1. den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované zvýšené o 7 procentních bodů (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl soud prvního stupně o nákladech řízení.
Soud vyšel ze zjištění, že žalované byla v dané věci doručena žaloba spolu s platebním rozkazem dne 29.9.2006, proti platebnímu rozkazu podala žalovaná podáním ze dne 4.10.2006 odpor. V odporu uvedla, že s žalobou nesouhlasí, protože žalobkyně neposkytla řádné plnění dle smlouvy a z toho důvodu uplatnila reklamaci. Plnění bylo sjednáno v nezastupitelné podobě, nelze je poskytnout dodatečně a nezbývá, než požadovat slevu z ceny. Žalovaná má za to, že zaplacená částka je plně dostačující poskytnutému plnění. Soud prvního stupně následně žalovanou usnesením ze dne 19. 10. 2006, č.j. 5 Cm 317/2006-41 vyzval, aby se k žalobě písemně vyjádřila, resp. doplnila ta tvrzení, která uvedla již v odporu. Jelikož tak neučinila, soud žalovanou vyzval podle ust. §114b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen: „o. s. ř.“), přičemž žalovaná se nevyjádřila a soud proto v dané věci rozhodl rozsudkem pro uznání ve smyslu §114b odst. 5 a §153a odst. 3 o. s. ř.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že v dané věci byly dány předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Dále dovodil, že velmi obecné a nekonkrétní námitky žalované obsažené v odporu k platebnímu rozkazu nelze považovat za dostatečné vyjádření k žalobě. Podle odvolacího soudu pak bylo na uvážení soudu, jaký postup zvolí v rámci přípravy pro jednání a rozhodnutí ve věci samé.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodnost o důvody podle §241a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že v daném případě nebyl dán důvod ani podmínky k výzvě podle §114b o. s. ř., když žalovaná vtělila vyjádření k žalobě již do podaného odporu proti platebnímu rozkazu. Současně žalovaná napadla vady žaloby, spočívající v nedostatku žalobních tvrzení, které neumožňují identifikovat žalobní nárok, zejména nedostatek tvrzení k obsahu a rozsahu plnění, jež měla žalobkyně poskytnout. Pro vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny podmínky podle §114b o. s. ř.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou (žalovanou), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu v této věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť otázku vydání výzvy soudem podle §114b odst. 1 o. s. ř. i po té, co se žalovaná k věci vyjádřila v odporu proti platebnímu rozkazu, považuje Nejvyšší soud za otázku zásadního právního významu.
Podle §114b odst. 1, věty první, o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§99 odst. 1 a 2), a věcí uvedených v §118b a §120 odst. 2, místo výzvy podle §114a odst. 2 písm. a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení.
Účelem a cílem ustanovení §114b o. s. ř. je posílit odpovědnost účastníků řízení za jeho výsledek se záměrem zrychlit řízení ve věci v prvním stupni a racionalizovat jeho průběh. Úkolem soudu je připravit jednání tak, aby při něm mohla být věc projednána a aby ji bylo možno rozhodnout zpravidla při prvním jednání. Smyslem přípravy jednání ve sporném řízení je tak určit okruh právně významných skutkových okolností, které jsou mezi účastníky sporné a které tak budou předmětem dokazování, jakož i zajistit obstarání důkazů, jejichž provedení účastníci k prokázání svých tvrzení navrhli, ale nemohou je sami předložit. V ustanovení §114a a §114b o. s. ř. jsou pak stanoveny některé prostředky a metody, jejichž pomocí lze cíle vlastní přípravy jednání dosáhnout. Jelikož okruh sporných skutečností nelze určit bez součinnosti žalovaného, vychází zákon v zájmu hospodárnosti a efektivity řízení ze zásady, že také žalovaný musí být zavázán již ve stadiu přípravy jednání vyjádřit se ve věci.
Již v rozsudku ze dne 28. června 2006, sp. zn. 32 Odo 34/2006, veřejnosti dostupném na internetových stránkách Nejvyššího soudu „www.nsoud.cz“, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že podá-li žalovaný odpor, ve kterém vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu, splní svou povinnost vyjádřit se tím, že odpor takto odůvodní. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dovodil, že odvolací soud v dané věci pochybil, když dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání za situace, kdy se žalovaná ve smyslu výzvy formulované v §114b o. s. ř. vyjádřila již v odporu k platebnímu rozkazu.
V usnesení ze dne 12.8.2004, sp. zn. 21 Cdo 1109/2004, veřejnosti dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu „www.nsoud.cz“, Nejvyšší soud dále odůvodnil, že povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle §114b o. s. ř. zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů mimořádně obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout. Okolnosti případu odůvodňují vydání usnesení podle §114b o.s.ř. zejména v takovém sporu, kdy dosavadní poznatky ukazují, že - ačkoliv by podle své povahy nemuselo jít o věc z hlediska zjišťování skutkového stavu mimořádně obtížnou - tu jsou takové mimořádné skutečnosti, které vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto. Ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání, je vydání usnesení podle §114b o.s.ř. vyloučeno.
Žalovaný se ve smyslu §114b odst. 5 o. s. ř. vyjádří (a zabrání tak fikci uznání nároku), jestliže z jeho včasného písemného vyjádření vyplývá, že nárok, který byl proti němu uplatněn žalobou, zcela neuznává, a jestliže alespoň v základních obrysech vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Žalovaný se nemusí výslovně vyjádřit ke všem žalobcovým tvrzením; k tomu aby zamezil fikci uznání nároku, postačuje, že postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě. Zákon v §114b odst. 5 o. s. ř. sankcionuje především nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, a nikoliv to, v jakém rozsahu a jak kvalitně se ve věci vyjádřil (srov. Drápal, L., Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu, Právní rozhledy 5/2002 - mimořádná příloha, str. 9).
Ze shora uvedeného vyplývá, že pokud v posuzovaném případě se žalovaná vyjádřila k žalobě (v odporu k platebnímu rozkazu) tak, že žalobu zcela neuznává, a alespoň v obecné rovině uvedla argumenty na svoji obranu (tvrzení, že žalobkyně neposkytla smluvené plnění ve sjednaném rozsahu a kvalitě, tvrzení, že vady plnění řádně a včas reklamovala, že plnění žalobkyně bylo sjednáno v nezastupitelné podobě a nelze je poskytnout ani dodatečně), lze tato tvrzení považovat za základ její obrany proti žalobě. Nejvyšší soud má za to, že za dané situace nebyl dán důvod postupu podle §114b o. s. ř., nýbrž bylo možné na podkladě vyjádření žalované v projednávaném případě jednání připravit a věc projednat. Pokud soud prvního stupně nepovažoval vyjádření žalované v odporu za dostatečná, mohl žalovanou vyzvat k doplnění jejich tvrzení ve smyslu §118a o. s. ř. a poučit ji o následcích této výzvy - tzn. že k později uvedeným skutečnostem nebude již přihlíženo (srov. §118a odst. 1 o. s. ř.). Navíc soud prvního stupně sice v odůvodnění svého rozsudku uvádí, že usnesením ze dne 19. 10. 2006, č.j. 5 Cm 317/2006-41 vyzval žalovanou, aby se k žalobě vyjádřila, resp. aby doplnila ta tvrzení, která uvedla již v odporu k platebnímu rozkazu, tato skutečnost však z obsahu spisu nevyplývá, neboť usnesení č.j. 5 Cm 317/2006-41 ve spise chybí.
Lze uzavřít, že dospěl-li odvolací soud k závěru, že byly naplněny předpoklady k vydání rozsudku pro uznání soudem prvního stupně z důvodu absence vyjádření žalované, za situace, kdy žalovaná se k věci ve smyslu výzvy formulované v usnesení soudu vydaném podle §114b o. s. ř. vyjádřila alespoň v základních obrysech již v odporu proti platebnímu rozkazu, je jeho právní posouzení věci nesprávné a dovolací důvod vycházející z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; jelikož důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1, věta první za středníkem o. s. ř.); v novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení. (§243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 15. dubna 2009
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu