ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3943.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 3943/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc., a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně U. C. C., s. r. o., zastoupené JUDr. A. O., advokátem, proti žalovanému S. C. G. s. r. o., zastoupeného JUDr. T. P., advokátkou, o zaplacení 961.429,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 Cm 141/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. března 2008, č. j. 4 Cmo 295/2007-145, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky JUDr. T. P.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, v záhlaví označenému, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. května 2007, č. j. 18 Cm 141/2006-103, v napadených výrocích I. a II., kterými soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 655.359,- Kč s úrokem z prodlení a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 61.043,43 Kč, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), na něž dovolatelka odkazuje, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu §242 odst. 2 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán jediným způsobilým dovolacím důvodem, jímž je nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), včetně toho, jak tento dovolací důvod dovolatelka svými dovolacími námitkami vymezila, jsou pro úsudek dovolacího soudu, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka v rámci daného dovolacího důvodu napadla, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnila (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132).
Dovolatelka v tomto případě žádnou obecnou právní otázku zásadního významu, která by měla judikatorní přesah, nevymezuje. K vymáhanému nároku na náhradu škody ve formě ušlého zisku za opožděné vrácení pronajatých movitých věcí (tzv. pažících boxů) argumentuje, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil důkazy předložené žalobkyní a tak nesprávně rozhodl ve věci. Nesprávné hodnocení důkazů však nelze podřadit dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Pokud dovolatelka vytýká, že právní závěry obou soudů popírají zásadu „pacta sunt servanda“ a popírají existenci smluvního vztahu mezi účastníky a tím řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem, jde ve skutečnosti o prokázání konkrétního smluvního vztahu na základě postoupeného práva (závazku) z nájemní smlouvy a v důsledku toho pak prokázání porušení smluvní (právní) povinnosti (včas vrátit pronajaté věci) jako předpokladu k náhradě škody podle §420 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“).
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jak vyplývá z jeho odůvodnění, nespočívá na závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného pro neexistenci smluvního vztahu, nýbrž je založeno na závěru, že jednak chybí skutkové podklady pro posouzení správnosti žalobkyní vyčíslené škody v podobě ušlého zisku i skutková tvrzení, z nichž žalobkyně dovozuje vznik škody. Odvolací soud zároveň zdůraznil, že o povinnosti tvrdit rozhodující skutečnosti a označit k nim důkazy, byli v průběhu řízení před soudem prvního stupně účastníci řádně poučeni, avšak rozhodující skutková tvrzení, opodstatňující závěr, že porušením povinnosti žalovaného vznikla žalobkyni škoda nebyla poskytnuta.
Nejvyšší soud proto nedospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem, a tudíž dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
V průběhu dovolacího řízení žalobkyně změnila obchodní firmu z B. spol. s r. o. na U. C. C., s. r. o. K této změně Nejvyšší soud přihlédl při označení žalobkyně v záhlaví rozhodnutí.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání bylo odmítnuto, a proto dovolatelka je povinna nahradit žalovanému náklady právního zastoupení, spočívající v odměně advokáta, podle §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. (advokátní tarif) v částce 10.000,- Kč, dále v paušálu hotových výloh v částce 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb. a v 19 % DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř. v částce 1.957,- Kč, celkem tedy v částce 12.257,- Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta žalovaného.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 12. listopadu 2009
JUDr. František Faldyna,CSc.
předseda senátu