Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.02.2009, sp. zn. 32 Cdo 4304/2007 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.4304.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.4304.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 4304/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobce JUDr. Z. H., advokáta zastoupeného JUDr. M. K., CSc., advokátem proti žalovaným 1) A., a.s., , 2) JUDr. Z. A., advokátovi se, oběma zastoupeným JUDr. P. K., advokátem, o určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31. 8. 2000, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 233/2004, o žalobcově dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. května 2007, č.j. 3 Cmo 527/2006-120, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto usnesení nahradit žalovaným k rukám jejich zástupce náklady dovolacího řízení ve výši 3.332,- Kč. Odůvodnění: Žalobcovo dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze v záhlaví označenému, jímž byl ve věci samé potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2006, č.j. 37 Cm 233/2004-76, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 31. 8. 2000 mezi prvním žalovaným jako postupitelem a druhým žalovaným jako postupníkem, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť podmínky tohoto ustanovení v dané věci nebyly splněny ( odvolacím soudem bylo potvrzeno v pořadí první rozhodnutí ve věci ), není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť dovolací soud neshledal, že by napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé mohl mít po právní stránce zásadní význam ( §237 odst. 3 o.s.ř. ), tj. že by spočíval na řešení otázky, která v rozhodnutí odvolacího soudu nebyla řešena, či je soudy rozhodována rozdílně, případně že by taková otázka byla v rozhodnutí vyřešena v rozporu s hmotným právem. Otázka, jak mají být posuzovány právní vztahy účastníků inominátní smlouvy dle §51 obč. zák., není otázkou zásadně právně významnou, její řešení vyplývá přímo ze zákona, konkrétně z ustanovení §491 odst. 2 obč. zák. Vzhledem ke skutkovému stavu tak, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů a z něhož dovolací soud vychází ( §241a odst. 4 o.s.ř.), nesdílí dovolací soud názor dovolatele, že by závěr odvolacího soudu o charakteru smlouvy uzavřené mezi dovolatelem a druhým žalovaným dne 2. 5. 1997 byl v rozporu s hmotným právem. Dovolatelovou námitkou, že odvolací soud zatížil řízení vadou, protože nesprávně posoudil nesplnění „poučovací povinnosti dle §118a o.s.ř.“ ze strany soudu prvního stupně, dovolací soud není oprávněn se zabývat. K vadám řízení může totiž dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné a vady řízení (nejde-li o zmatečnosti) mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( §242 odst. 3 o.s.ř. ). Dovolací soud, jak z uvedeného plyne, neshledal existenci podmínek daných ustanovením §237 odst. 3 o.s.ř., ani jiných okolností, z nichž by, s přihlédnutím k obsahu dovolacích námitek, bylo možno zásadní právní význam rozhodnutí dovodit. Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné, Nejvyšší soud je proto dle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Oba žalovaní byli v dovolacím řízení zastoupeni jediným advokátem, který se k dovolání vyjádřil svým podáním ze dne 6. 9. 2007, učinil tedy v dovolacím řízení jediný úkon. Sazba jeho odměny činí proto dle §5 písm. d) vyhl.č. 484/2000 Sb. ve znění účinném od 1. 9. 2006 částku 10.000,- Kč, snížená o 50% dle §14 odst. 1 a 15 cit. vyhl. a o dalších 50% dle §18 odst. 1 téže vyhlášky činí výše odměny 2.500,- Kč. Paušální náhrada hotových výdajů přísluší ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném k témuž datu. S připočtením náhrady 532,-Kč za 19% daň z přidané hodnoty je celková výše nákladů řízení 3.332,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí. V Brně dne 25. února 2009 JUDr. Miroslav G a l l u s předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/25/2009
Spisová značka:32 Cdo 4304/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.4304.2007.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08