ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.4763.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 4763/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobce K. K., zast. Mgr. M. K., advokátem proti žalované V.-L.-P., a. s., zast. Mgr. T. H., advokátem, o zaplacení 1.000.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 124/2002, o dovolání žalobce proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2007, č. j. 3 Cmo 249/2006-420, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta žalované Mgr. T. H..
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, v záhlaví označenému, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. února 2006,č. j. 34 Cm 124/2002-378, řízení o žádostech žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů z 26. ledna 2007 a 5. března 2007 zastaveno a rozhodnuto o povinnosti žalobce nahradit žalované náklady odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. napadl, resp. jejichž tvrzené nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132.)
Dovolatel však žádnou právní otázku zásadního významu, která by měla judikatorní přesah, nevymezil a neuvádí ani, kterou právní otázku řešil odvolací soud v rozporu s hmotným právem.
Pokud dovolatel napadá výrok I. rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo řízení o žádostech žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů z 26. 1. 2007 a 5. 3. 2007 zastaveno a vytýká, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.), přehlíží, že tento důvod by bylo možno uplatnit pouze za předpokladu, že by bylo dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), a tak tomu v daném případě není.
Tentýž závěr se týká tvrzené vady řízení, že odvolací soud nepoučil žalobce podle §5 o. s. ř. o nutnosti doplnit jeho žádost o odročení soudního jednání pro nepřítomnost žalobce a že odvolací soud podle téhož ust. §5 o. s. ř. nepoučil žalobce, resp. nevyzval jej k doplnění jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů.
V případě obou tvrzených procesních vad kromě toho nejde o zásadní střet právních řešení těchto procesních otázek, nýbrž pouze o konkrétní procesní okolnosti individuálního případu.
Pokud pak dovolatel zpochybňuje proces a výsledky dokazování o předmětném nároku (neprovedení určitých důkazů, zejména výslechu navrhovaných svědků, nedostatečné závěry ve znaleckých posudcích apod.), nelze takové námitky podřadit dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., který jako jediný relevantní je možno v daném případě uplatnit.
Odkazy dovolatele na závěry soudů v jiných souvisejících sporech mezi účastníky nejsou z hlediska rozhodnutí v předmětném sporu nikterak podstatné, ať již z pohledu skutkových zjištění či právního posouzení.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu v té části výroku, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení (srov. unesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jakož i v té části výroku, jíž bylo řízení o žádostech žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů zastaveno (v tomto bodě nejde o rozhodnutí ve věci samé a přípustnost dovolání tu nelze dovodit ani z ust. §238, §238a a §239 o. s. ř.), není přípustné, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.)
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované tak vzniklo právo na náhradu nákladů právního zastoupení, spočívajících v odměně advokáta podle §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. v částce 10.000,- Kč, dále jeden paušál hotových výloh k jednomu úkonu právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb. v částce 300,- Kč, celkem tedy ve výši 10.300,- Kč, kterouž částku je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta žalované.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 24. února 2009
JUDr. František F a l d y n a , CSc.
předseda senátu