ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.4963.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 4963/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobkyně PRIMROSE PARTNERS LIMITED , se sídlem Triden Chambers, P. O. Box 146, Road Town, Tortola, British Virgin Islands, registrační číslo 626629, zastoupené JUDr. Josefem Cupkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 7, proti žalovanému M. J. , zastoupenému JUDr. Michaelem Sonntagem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, o zaplacení 7.597.786,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 148/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2006, č.j. 6 Cmo 364/2005-337, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2006, č.j. 6 Cmo 364/2005-337, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2005, č.j. 39 Cm 148/97-226, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 7.597.786,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení, a jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005 (srov. bod 3. článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatel žádnou právní otázku zásadního významu nevymezil. Namítá-li, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, staví tuto kritiku na nesouhlasu se zjištěným skutkovým stavem, když brojí proti správnosti skutkových závěrů soudu zejména o tom, že to byl žalovaný, kdo podepsal úvěrovou smlouvu a komu byl úvěr poskytnut, namítá neúplnost provedeného dokazování a nesprávné použití důkazního břemene. Pakliže dovolatel svými námitkami zpochybňuje skutkový základ věci, jak jej zjistil odvolací soud, nemíří tím na v dovolání uvedené dovolací důvody dle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., nýbrž ve skutečnosti na dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však přípustnost podaného dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není způsobilý založit [srov. shodně též právní názor vyjádřený v již cit. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto]. Dovolatel tak přehlíží, že v případě přípustnosti dovolání zvažované dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se skutkový základ sporu nemůže měnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by dovolací soud byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů.
Za situace, kdy dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu