ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.4974.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 4974/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně S., spol. s r.o., zastoupené JUDr. Z. M., advokátkou, proti žalované R. a.s., zastoupené JUDr. T. V., advokátem, o 624.640,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 5/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2008, č. j. 6 Cmo 131/2008-107, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč k rukám zástupce žalované JUDr. T. V. do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. prosince 2007, č. j. 49 Cm 5/2005-76 ve znění usnesení ze dne 21. prosince 2007, č.j. 49 Cm 5/2005-82 ve výroku ve věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba v části, v níž žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 624.640,- Kč z titulu náhrady škody způsobené požárem jejího vozidla na skládce provozované žalovanou, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání v rozsahu směřujícím proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka za otázku zásadního právního významu považuje otázku, zda měla být odpovědnost žalované za škodu posuzována podle ustanovení §373 obchodního zákoníku, nebo podle ustanovení §420a občanského zákoníku. Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že ve skutečnosti je namítána nesprávnost závěru o skutkovém stavu, pokud odvolací soud uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat tvrzení o vzniku škody v důsledku provozní činností žalované.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Za tohoto stavu by tedy zásadní právní význam napadeného rozhodnutí mohla založit pouze skutečnost, pokud by odvolací soud řešil dovolatelkou vymezenou otázku v rozporu s hmotným právem. O takovou situaci však dle názoru dovolacího soudu nejde. Dospěl-li totiž odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ke svým žalobním tvrzením, rozpor s hmotným právem při tomto posouzení mu vytknout nelze.
Dovolání žalobkyně tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5, §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006, z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném k témuž datu, a z náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 1.957,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. listopadu 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu