ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.5277.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 5277/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobkyně Č. s. p. .ž p., , zastoupené Mgr. R. V., advokátem, , proti žalované K. b., a.s., , o 286.571,67 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 13/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2007, č. j. 13 Co 559/2006-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2007, č. j. 13 Co 559/2006-59, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. září 2006, č. j. 17 C 13/2006-34, kterým byla zamítnuta žaloba o 286.571,67 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a jímž dále bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně na základě výsledků provedeného dokazování dovodil, že žalovaná nenese odpovědnost za škodu představovanou majetkovou újmou, kterou žalobkyně utrpěla odčerpáním peněžních prostředků ze svého běžného účtu vedeného žalovanou. Dovolatelkou zpochybňovaný podrobně odůvodněný závěr odvolacího soudu (na němž odvolací soud právní posouzení věci založil) o tom, že žalovaná neporušila povinnosti, jež pro ni vyplývaly ze smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu uzavřené se žalobkyní dne 27. března 1995 a ani nejednala v rozporu s povinnostmi stanovenými obchodním zákoníkem, neboť dispozice s peněžními prostředky na běžném účtu žalobkyně, k nimž došlo dne 6. března 2002 a později, učinily osoby, jejichž zmocnění (oprávnění) k nakládání s účtem bylo osvědčeno předloženými listinami (stanovami žalobkyně opatřenými razítkem Ministerstva vnitra České republiky s doložkou, že změna stanov byla dne 15. listopadu 2001 vzata na vědomí, a dále usnesením 6. valné hromady žalobkyně ze dne 10. července 2001), jež mohla žalovaná přezkoumávat jen z hlediska jejich pravosti, nikoli však co do obsahové správnosti (platnosti či neplatnosti usnesení valné hromady), neshledal Nejvyšší soud v rozporu s hmotným právem.
Za situace, kdy Nejvyšší soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti v dané věci limitující judikatorní přesah řešené právní otázky, ani z pohledu dalších kritérií příkladmo vymezených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., uzavřel, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalobkyně pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. února 2009
JUDr. Miroslav G allus
předseda senátu