ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.533.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 533/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobce Ing. T. Š., proti žalované G.O.M. L. spol. s r.o., zastoupené JUDr. J. Č., advokátem, o zaplacení částky 946.011,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 19 Cm 12/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 2007, č.j. 5 Cmo 245/2007-55, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, v záhlaví označenému, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2007, č.j. 19 Cm 12/2004-41, v té jeho části, kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 946.011,70 Kč s příslušenstvím, není přípustné. Podmínky §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v dané věci nebyly splněny, neboť soud prvého rozhodl v této věci jediným rozsudkem, dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; dovolací soud totiž neshledal, že by napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé mohl mít po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka žádnou otázku, která by měla být zásadně právně významná, neklade. Odvolací soud otázku uznání závazku (§323 odst. 1 obch. zák.), která byla pro rozhodnutí podstatná, neřešil ani v rozporu s hmotným právem, ani se stávající judikaturou. Námitkou, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na skutkovém stavu, který nemá oporu v provedeném dokazování, se vzhledem k posuzované přípustnosti dovolání nelze zabývat (viz §241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelem namítané vady řízení samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají, bylo by možné zabývat se jimi (šlo-li by o tzv. zmatečnostní vady, nebo takové vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. O takový případ zde nejde.
Dovolací soud, jak z uvedeného plyne, neshledal existenci podmínek daných ustanovením §237 odst. 3 o. s. ř., ani jiných okolností, z nichž by, s přihlédnutím k obsahu dovolacích námitek, bylo možno zásadní právní význam rozhodnutí dovodit. Proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání jako subjektivně nepřípustné (I. výrok rozsudku odvolacího soudu) občanský soudní řád dovolání nepřipouští (§237 až 239 o. s. ř.). Nejvyšší soud z uvedených důvodů dle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobci, který by jinak měl vůči dovolatelce právo na náhradu nákladů řízení podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a 146 odst. 3 o. s. ř., v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu