ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.787.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 787/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce P. B., , správce konkursní podstaty úpadkyně S. C., s.r.o., , zastoupeného JUDr. M. N., advokátkou, proti žalované M. J., , zastoupené JUDr. T. P., advokátem, o 2 200 300 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 50/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. ledna 2007, č. j. 2 Cmo 236/2006-209, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 257 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce JUDr. M. N..
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku ze dne 9. ledna 2007, č. j. 2 Cmo 236/2006-209, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2006, č. j. 39 Cm 50/2004-182, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 2 200 300 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce dovolatelky, že by odvolací soud řešil otázku posouzení vzniku škody ve výši žalované částky v rozporu s hmotným právem, když svůj závěr o vzniku škody na straně úpadkyně založil podle odůvodnění napadeného rozhodnutí na zjištění, že z účetnictví úpadkyně a ani z jiných dokladů neplyne, že peněžité plnění určené pro úpadkyni, které žalovaná jako její jednatelka převzala v hotovosti od třetí osoby, předala do pokladny úpadkyně či jinak použila ve prospěch úpadkyně. Dovolací soud přitom nepokládá za rozporné s hmotným právem ani řešení otázky příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti žalované a vznikem škody, kterou je podle právního posouzení odvolacího soudu žalovaná povinna podle §373 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) žalobci nahradit. Namítala-li dovolatelka nedostatek příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti zajistit řádné vedení účetnictví, která je stanovena jednateli společnosti s ručením omezeným ustanovením §135 obch. zák., a vznikem škody, patrně přehlédla, že odvolací soud spatřoval porušení povinnosti žalované nejen v tom, že přijatou peněžitou částku nezaúčtovala, ale též v tom, že ji úpadkyni nepředala či jinak nevyužila v její prospěch.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 957 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 2. dubna 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu