ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.842.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 842/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce J. D., zastoupeného JUDr. B. V., advokátem proti žalované B. R., s.r.o., zastoupené Mgr. D.M., advokátem o zaplacení částky 55.358,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 161/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2007, č.j. 22 Co 289/2007-90, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.480,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce JUDr. B. V.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 5. dubna 2007, č.j. 28 C 161/2004-70, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 55.358,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně od 13.6.2004 do zaplacení a náhradu nákladů řízení (výrok I.). Co do 0,5% úroku z prodlení z částky 55.358,- Kč od 13. 6. 2004 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.).
Soud prvního stupně shledal žalobu důvodnou, když vzal za prokázané, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o dílo, v níž si smluvili režim obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Poté, co žalobce předmět díla převzal a zaplatil jeho cenu, reklamoval některé vady díla, které byly kompenzovány v dodatku č. 1 ke smlouvě ze dne 20. 6. 2003. Pokud žalobce včas a řádně reklamoval další vady v dodatku neuvedené, které nebyly žalovanou odstraněny, pak je oprávněný jeho nárok na zaplacení doložených nákladů, které na odstranění vynaložil. Soud proto žalobě vyhověl.
Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně, zejména, že dodatek č. 1 kompenzoval jen vady v něm uvedené a nelze z něj dovodit, že by pokrýval i případné další vady. Dále dospěl k závěru, že žalovanou předestřená otázka, zda dodatek kompenzoval smluvní pokutu tím, že ustanovení o ní bylo současně zrušeno, je irelevantní, protože může jít maximálně o další ujednání, ze kterého též vycházela dohoda smluvních stran o kompenzaci konkrétních v dodatku uvedených vad.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, opírajíc je co do přípustnosti o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). V dovolání žalovaná namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Dovolatelka má za to, že žalobci byla poskytnuta sleva ve výši 300.000,- Kč, která pokrývá všechny vady díla, bez ohledu na to, zda vyšly najevo před uzavřením dodatku ke smlouvě, nebo až poté. Dovolatelka namítá, že pokud žalobce požaduje další slevu z ceny díla z důvodu existence vad, je nezbytné prokázat, že sleva již žalovanou poskytnutá ve výši 300.000,- Kč není slevou dostatečnou k pokrytí všech vad díla. Dovolatelka dále vytýká, že odvolací soud dospěl k chybnému závěru, že dodatek ke smlouvě částečně kompenzoval smluvní pokutu, když ve skutečnosti tento dodatek smluvní pokutu rušil.
Dovolatelka navrhuje zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření uvádí, že rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzovaném případě připadá v úvahu jen přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce řádně uplatnil (dopisem ze dne 15.3.2004) nárok na slevu z ceny díla podle §437 odst. 1 a 5 obch. zák. a z toho titulu se v řízení domáhal zaplacení částky 55.358,- Kč. Pro posouzení oprávněnosti tohoto nároku je rozhodující, zda dodatek č. 1 ke smlouvě kompenzoval všechny vady existující i případné další v budoucnu vzniklé. Za situace, kdy posouzení těchto otázek je odvislé od výkladu konkrétních smluvních ujednání, řešení těchto otázek nemůže mít judikatorní přesah a tudíž samo o sobě přípustnost podaného dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže. Irelevantní je rovněž námitka žalobce, že odvolací soud nesprávně dospěl k závěru, že dodatek ke smlouvě částečně kompenzoval smluvní pokutu, když ve skutečnosti tento dodatek smluvní pokutu rušil, jelikož tato otázka není pro rozhodnutí o plnění z odpovědnosti za vady určující.
Podle §243c odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 23. ledna 2009, dovolací soud v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Tímto způsobem postupoval dovolací soud i v projednávané věci.
Poněvadž Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení zásadně právně významným neshledal (dovolatelka ostatně v dovolání ani žádnou právní otázku za zásadně významnou neoznačila), a to ani z pohledu případného rozporu s hmotným právem, dovolání žalované jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobci vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 4.180,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 4.480,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. dubna 2009
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu