ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.955.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 955/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce O. P., , , proti žalovaným 1) I. s., s. r. o. a 2) P. F. – spol. s r. o., oběma zastoupeným Mgr. T. Š., advokátem, o zaplacení 66.225,50 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 20 C 62/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. listopadu 2007, č. j. 25 Co 312/2007-291, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným k ruce společné a nerozdílné na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.229,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta žalovaných Mgr. T. Š..
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, v záhlaví označenému, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 30. 4. 2007, č. j. 20 C 62/2003-265 v části odvoláním napadené, tj. ve výroku, kterým byla žaloba na zaplacení částky 61.550,20 Kč s příslušenstvím zamítnuta (výrok I.) a žalobci byla uložena povinnost nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 27.846,- Kč (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně nerozhodl po zrušení svého druhého rozhodnutí jinak) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán nejen uplatněným dovolacím důvodem, nýbrž i námitkami, jimiž dovolatel naplňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), který jako jediný lze v rámci přípustnosti posuzované dle §237 odst. 1 písm. e) uplatnit, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci cit. dovolacího důvodu napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132)
Dovolatel žádnou právní otázku zásadního významu nevymezuje. Jeho námitky se soustřeďují do konkrétních otázek provádění důkazů a hodnocení výsledků provedeného dokazování, ať již svědecké výpovědi R. D. anebo i dalších provedených důkazů a na druhé straně do výhrady, že naopak nebyly provedeny některé další důkazy, které dovolatel v průběhu řízení navrhl.
Tyto dovolací námitky by však bylo možno podřadit dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto dovolací důvody však v případě, kdy v rámci přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. lze aplikovat pouze důvod dovolání podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., totiž že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, úspěšně použít nelze.
Pokud dovolatel podřazuje své uvedené námitky pod dovolací důvod podle §241a odst. 1 písm. a) o. s. ř. tzn. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, opomíjí, že tento dovolací důvod by bylo možno v daném případě použít jen tehdy, pokud by bylo dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Námitky dovolatele nepředstavují ani právní otázky, jejichž řešení by bylo se zřetelem ke konkrétním okolnostem případu v rozporu s hmotným právem.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a je proto povinen nahradit žalovaným náklady řízení o dovolání, spočívající v nákladech právního zastoupení, a to v odměně podle §3 odst. 1 bod 4. (z částky 61.550,20 Kč), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 a §19a vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., v částce 5.775,- Kč, v paušálu hotových výloh za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) v částce 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb. a v 19% DPH z uvedené souhrnné částky podle §137 odst. 3 o. s. ř., tj. ve výši 1.154,- Kč Kč, celkem tedy v částce 7.229,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. dubna 2009
JUDr. František F a l d y n a , CSc.
předseda senátu