ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1658.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 1658/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) M. B., b) B. B., proti žalované M. K., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 10/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2007, č.j. 8 Co 542/2007-82, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.307,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce B. B. proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2007, č.j. 85 C 10/2006-52 (ve znění usnesení ze dne 17. 5. 2007, č.j. 85 C 10/2006-58), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř). Dovolací soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu nesprávný výklad obsahu rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2002, č.j. 82 C 415/2001-84 (jímž bylo nahrazeno prohlášení vůle žalobců), a potažmo nesprávný výklad obsahu kupní smlouvy co do ujednání o splatnosti kupní ceny, jedná se o námitky, které vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73). Takové námitky jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle §237 odst. 1
písm. c) o.s.ř. nevýznamné, takže i právní závěry, které z nich dovolatel – bez ohledu
na to, zda správně – dovozuje (že účinnost kupní smlouvy byla vázána na splnění nemožné odkládací podmínky a že žalovaná svůj závazek zaplatit kupní cenu nesplnila řádně a včas, tedy v dvouměsíční lhůtě podle ustanovení §605 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů /dále jen obč. zák./, čímž bylo její předkupní právo konzumováno a kupní smlouva byla podle ustanovení §518 obč. zák. zrušena), jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.
Nebyl-li procesně regulérním způsobem zpochybněn závěr odvolacího soudu, že žalovaná svůj závazek zaplatit kupní cenu splnila řádně a včas, ztrácí význam
i námitka dovolatele, že k odstoupení od kupní smlouvy mělo dojít i pro opožděné splnění této povinnosti, neboť ustanovení §48 obč. zák. nepodmiňuje právní účinnost odstoupení uvedením jeho důvodu, „když důvodem odstoupení je neplatnost kupní smlouvy, jelikož byla pro opožděné splnění zrušena dle ust. §518 obč. zák.“
Domáhá-li se dovolatel takového výkladu obsahu kupní smlouvy (respektive rozsudku nahrazujícího prohlášení vůle žalobců), podle něhož bylo v kupní smlouvě (rozsudku) obsaženo zmocnění žalované k zastupování žalobců ve smyslu ustanovení §10 odst. 3 zákona č. 337/1992, o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů, jde opět o námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř., takže ani právní oponentura, kterou dovolatel na těchto námitkách – opět bez ohledu na to zda správně – vystavěl (že žalovaná řádně a včas nedostála své povinnosti splnit za žalobce „nezpůsobilé účasti v daňovém řízení“ jejich daňovou povinnost, k čemuž jako jejich zástupkyně nepotřebovala jejich součinnost, že tudíž nedošlo k naplnění odkládací podmínky, na jejíž splnění byla vázána právní účinnost kupní smlouvy, a že soud neměl aplikovat ustanovení §563 obč. zák., je-li doba splatnosti daňové povinnosti stanovena zákonem), nemá při posuzování přípustnosti dovolání význam.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §5 písm. b), §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částkou 5.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13
odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 19 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.007,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. listopadu 2009
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu