ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1806.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 1806/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně D. H., zastoupené advokátem, proti žalovanému K. M., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 36.319,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 11 C 1817/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 14. prosince 2006, č. j. 36 Co 328/2006-415, takto:
I. Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. března 2006, č. j. 11 C 1817/2000-385, ve znění opravného usnesení ze dne 21. března 2006, č. j. 11 C 1817/2000-389, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 36.319,50 Kč s 16 % úrokem z prodlení od 1. 10. 1997 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 117.397,50 Kč s 16 % úrokem z prodlení od 1. 10. 1997 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV., V. a VI.). Vyšel ze zjištění, že dne 10. 7. 1997 uzavřeli účastníci smlouvu, jejímž předmětem plnění byla výroba a zabudování 5 ks obloukových oken, 1 ks terasového okna, 1 ks balkónových dveří, 4 ks malých výklopných oken, 9 ks obdélníkových oken a 1 ks vstupních dveří v termínu do 30. 9. 1997; nedohodli si přitom možnost jednostranného odstoupení od smlouvy. V uvedeném rozsahu bylo dílo zhotoveno a namontováno dne 1. 10. 1997; zároveň byla zaplacena dohodnutá cena díla ve výši 153.717,90 Kč. Dopisem ze dne 5. 5. 1998 žalobkyně vytkla vady díla spočívají v černání dřeva pod nátěrem rámu, v nemožnosti otevírat některá z oken a balkónové dveře, a korozi na kování. Dopisem ze dne 20. 9. 2000 žalovanému oznámila, že smlouvu z důvodů uvedených vad ruší a požádala o provedení demontáže oken a dveří a o vrácení částky 153.717,- Kč. Soud vzal za prokázané, že v domě byla značná vlhkost, až do podzimu roku 2000 se v něm netopilo a přes zimu v roce 1997 a 1998 se ve sklepě vyskytovala spodní voda. Jelikož začernání a povrchové narušení kování oken a dveří bylo způsobeno jejich umístěním ve vlhkém a nevytápěném objektu, odmítla firma T. P. spol. s. r. o. uznat reklamaci žalovaného. Znaleckým posudkem Z. s. t. v. Z. ze dne 31. 7. 2005, zpracovaným J. M., bylo prokázáno, že dřevo dodaných výrobků bylo napadeno houbami a počínající hnilobou. Nevhodné podmínky interiéru, tzn. vlhkost spolu s blíže v posudku popsanými konstrukčními vadami oken, byly příčinou jejich závadného stavu. Okna nebyla řádně osazena do zdiva, chyběla okapní přepážka a omítka, která by zabraňovala vnikání vody do zdiva. Chybějící okapní drážka tak dovolovala vodě vtékat ze zdí až za okno. Okna byla ponechána převážně bez oplechování parapetů a pokud oplechování u některých bylo, mělo opačný sklon. K tíži žalobkyně tak nutno přičíst nedokončené a nekvalitní osazení oken do stavby, tj. chybějící parapetní plechy, omítku a ostění včetně nesprávného užívání oken v dlouhodobě vlhkém prostředí. V případě řádného osazení a vyhovujícího interiéru by okna i se zjištěnými konstrukčními vadami mohla řádně sloužit svému účelu. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně neměla právo podle §648 odst. 2 věty prvé a druhé občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) zrušit smlouvu. Současná neupotřebitelnost oken a dveří je totiž zaviněna enormní vlhkostí, které byly vystaveny od září 1997 do září 2000. V důsledku konstrukčních vad však žalobkyni náleží sleva z ceny v rozsahu 35 % z částky 103.770,- Kč (od ceny díla ve výši 153.717,- Kč je nutno odečíst částku 49.947,- Kč připadající na cenu kovových částí, těsnění, skla, lepidla, pěny a silikonu).
Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 14. prosince 2006, č. j. 36 Co 328/2006-415, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu v rozsahu částky 36.319,50 Kč s 16 % úrokem z prodlení od 1. 10. 1997 do zaplacení zamítl (výrok I.), v zamítavém výroku jej potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky III., IV. V. a IV.). Odvolací soud nepřisvědčil závěru o právu žalobkyně na slevu z ceny ve výši 35 %, neboť takové právo u žalovaného nikdy neuplatnila. Podle obsahu reklamačního dopisu žalobkyně sice řádně vytkla vady díla a uplatnila požadavek na odstranění těchto vad, avšak alternativně ani eventuálně přitom nepožádala o slevu z ceny; namísto toho smlouvu zrušila a požádala o vrácení celé ceny díla. Jelikož právo na slevu nikdy neuplatnila, podle §583 obč. zák. toto právo zaniklo a nelze jí proto slevu přiznat.
Výslovně pouze proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Není srozuměna se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že v domě byla nadměrná vlhkost, jenž měla rozhodující vliv na stav dodaných oken a dveří. Dílo mělo řadu konstrukčních a funkčních vad, pro které byly okna i dveře pro ni neupotřebitelné; nesprávnou montáží hrozilo, že okna vypadnou. Okna nemají potřebné izolační vlastnosti, jsou napadena cizopasnými houbami, nelze je bez problémů otevírat a neplní ani svou estetickou funkci. Za chybný proto považuje závěr, že neměla právo od smlouvy odstoupit. Jelikož žalovaný nevyřídil včas její reklamaci, došlo k porušení
§19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. na ochranu spotřebitele.
Výhradou vůči závěru, že v domě po namontování oken a dveří byla nadměrná vlhkost, jenž měla rozhodující vliv na jejich stav, uplatnila žalobkyně dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř.
Na tomto skutkovém závěru není ovšem rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadené části založeno; uvedený závěr byl významný při posuzování, zda dovolatelka měla právo zrušit smlouvu, nebyl však určující pro závěr, že nemá právo na slevu z ceny díla. Závěr, že právo na slevu u žalovaného neuplatila, dovolatelka nezpochybnila.
Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, spatřuje dovolatelka v závěru odvolacího soudu, že neměla právo smlouvu zrušit.
Přehlíží v té souvislosti, že měnící výrok rozhodnutí odvolacího soudu je založen na závěru, že jí nevzniklo právo na slevu, a nikoliv na závěru, že neměla právo smlouvu zrušit. Jelikož právní závěr o neexistenci práva na slevu z ceny díla dovolatelka nezpochybnila, je v této části její dovolání zjevně bezdůvodné.
Podle §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že při zjišťování skutkového stavu věci může soud vycházet toliko z důkazů, které byly označeny nejpozději v odvolacím řízení. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny
v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované
v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Až v dovolacím řízení přišla žalobkyně s (novým) tvrzením, že žalovaný nevyřídil její reklamaci včas a došlo tak k porušení §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. na ochranu spotřebitele. K tomuto tvrzení dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť - jak již bylo výše vyloženo - nemůže při rozhodování o dovolání přihlížet k tvrzením, námitkám a novým důkazům, jež mohla žalobkyně uplatnit
v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a přesto tak neučinila.
Jiné námitky žalobkyně v dovolání neuplatnila a protože dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), dovolání jako zjevně bezdůvodné podle §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2009
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu