ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.2177.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 2177/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalované D. I., s. r. o., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 50.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 16 C 131/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. ledna 2007, č. j. 11 Co 507/2006-169, ve znění opravného usnesení ze dne 20. dubna 2007, č. j. 11 Co 507/2006-181, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 14. června 2006, č. j.
16 C 131/2005-124, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 50.000,- Kč a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9. ledna 2007, č. j. 11 Co 507/2006-169, ve znění opravného usnesení ze dne 20. dubna 2007, č. j.
11 Co 507/2006-181, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalovaná s poukazem na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybnila správnost právního názoru odvolacího soudu, že na základě ujednání obsaženého v kupní smlouvě uzavřené dne 7. 12. 2004 žalobci (prodávajícímu) vzniklo vůči ní (zprostředkovateli) právo na úhradu nedoplatku kupní ceny ve výši 50.000,- Kč ze zálohy, kterou u ní kupující složil. Žalovaná sice v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, avšak z obsahu dovolacích námitek plyne, že jsou založeny na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud právní posouzení věci založil. Namítá-li nesprávnost výkladu článku IV. odst. 1 písm. b/ kupní smlouvy odvolacím soudem, dovozuje-li vlastním výkladem, že vůlí účastníků této smlouvy bylo vázat vznik práva žalobce na úhradu části kupní ceny ve výši 50.000,- Kč ze zálohy, která jí byla složena kupujícím, na splnění dvou, resp. tří podmínek (podpis kupní smlouvy, předložení podání návrhu na vklad zástavního práva a předložení podání návrhu na vklad práva vlastnického do katastru nemovitostí) a tvrdí-li, že uvedené podmínky splněny nebyly, uplatnila tím ve skutečnosti dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Otázka, co bylo obsahem smluvního ujednání účastníků vyjádřeného ve smlouvě (tj. na splnění kterých podmínek bylo vázáno právo na úhradu části kupní ceny ze složené zálohy), je otázkou skutkovou, nikoli právní (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, a jeho rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002, v nichž byl vysloven názor, podle něhož činí-li soud z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje právní závěry). Obdobně je tomu s výhradou, že odvolací soud nepřihlédl ke skutečnosti, že podle ujednání ve smlouvě o složení zálohy ze dne 17. 8. 2004 uzavřené mezi žalovanou a kupujícím záloha propadla v její prospěch, neboť kupující nesplnil podmínku uhradit doplatek kupní ceny ve výši 1,500.000,- Kč do 15. 11. 2004. Pokud je tedy v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkovém závěru, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, a sice že žalobci právo na úhradu částky 50.000,- Kč nevzniklo. Žalovaná tak ve skutečnosti v dovolání uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který není způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Jelikož přípustnost dovolání nepřipadá v úvahu ani proti nákladovému výroku rozhodnutí odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobce v této fázi řízení nevynaložil žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2009
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu