ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.2569.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 2569/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce B. B., proti žalovanému J. V., zastoupenému advokátkou, o zaplacení 32.340,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 382/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2007, č.j. 13 Co 450/2007-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného, směřující (hodnoceno podle obsahu) proti v záhlaví citovanému rozsudku v části, jíž krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 6. 2007, č.j. 13 C 382/2006-58, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř). Dovolací soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výhrady dovolatele, že soudy obou stupňů pominuly jeho tvrzení, že žalobce mu neposkytl součinnost při splnění závazku, že nesprávně vyhodnotily svědecké výpovědi I. M. a Z. K., jakož i prohlášení B. B., potvrzení Z. N. a společnosti S. P., s.r.o., a také „pochybily při posuzování rozhodných skutečností týkajících se dodávky Š. 1203,“ v důsledku čehož byl nesprávně zjištěn skutkový stav věci, vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.; v řízení o dovolání přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jsou takové výtky nevýznamné (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Pokud dovolatel namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnosti, které on tvrdil (že mu žalobce neposkytl součinnost potřebnou ke splnění dluhu), musel by návazně dospět k odlišnému právnímu závěru (že on sám pro prodlení věřitele v prodlení se splněním dluhu nebyl). Právní oponentura založená na předpokladu existence jiného („správně“ zjištěného) skutkového stavu však k závěru o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. vést nemůže.
Námitka, že soud pochybil při výpočtu dlužné částky, není způsobilá přípustnost dovolání založit již proto, že o toto tvrzení dovolatel dovolání doplnil až po uplynutí dovolací lhůty (srov. §242 odst. 4, věta první, o.s.ř.). Navíc platí, že k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) nemůže být (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnuto.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (žalobci, který by měl právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení náklady podle obsahu spisu nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. listopadu 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu