ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.2583.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 2583/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. E., zastoupeného advokátem, proti žalovanému R. H., zastoupenému advokátem, o návrhu žalobce na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 17/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. ledna 2007, č. j. 8 C 17/2006-17, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. února 2008, č. j. 40 Co 333/2007-86, takto:
Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. ledna 2007, č. j. 8 C 17/2006-17, se zastavuje.
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. února 2008, č. j. 40 Co 333/2007-86, se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 20. 1. 2006 domáhal povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 26/99. Uváděl, že toto řízení bylo v důsledku nesprávného postupu soudu zastaveno a on v něm nemohl použít důkazy, které mohly přivodit pro něho příznivější rozhodnutí.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 11. ledna 2007, č. j. 8 C 17/2006-17, zamítl žalobcův návrh na povolení obnovy řízení a současně rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že v daném případě nebyl naplněn zákonný požadavek přípustnosti obnovy řízení podle §228 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobou na obnovu řízení může účastník napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu prvého stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Řízení vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 26/99 bylo k souhlasnému návrhu účastníků podle
§110 o. s. ř. přerušeno a protože žádný z účastníků ve lhůtě jednoho roku nenavrhl, aby v řízení bylo pokračováno, Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 28. 2. 2003, č. j. 8 C 26/99-43, řízení zastavil; toto usnesení Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením ze dne 30. 3. 2004 potvrdil. Dovolání žalobce proti tomuto usnesení odvolacího soudu Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 13. 10. 2004 jako opožděné odmítl a Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením
ze dne 31. 1. 2005 toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 25. února 2008, č. j. 40 Co 333/2007-86, usnesení soudu prvého stupně jako správné potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení soudu prvního stupně a usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Při podrobném popisu předchozího řízení vytýká soudům obou stupňů, že porušily jeho právo na spravedlivý proces, neboť o jeho žalobě na zaplacení 113.333,- Kč rozhodly po nepřiměřeně dlouhém procesu a jejich rozhodnutí bylo v extrémním nesouladu skutkových zjištění s právními závěry, neboť „dlužník (žalovaný) prošel desetiletým procesem úspěšně“. Dále je přesvědčen, že platební rozkaz byl nesprávně doručován a „podání odporu proti němu nemuselo být v souladu s pravidly o doručování“. S návrhem na přerušení řízení souhlasil v dobré víře, „v očekávání důvodu, pro který bylo řízení přerušeno“. Usnesení, jímž soud prvního stupně přerušil řízení ve věci vedené pod sp. zn. 8 26/99, však nikdy neobdržel a objevil ho teprve 20. 3. 2003
ve spisu. Protože se v době doručování tohoto rozhodnutí v místě svého bydliště nezdržoval a žena znala jeho adresu pracoviště, měla být písemnost v souladu
se zákonem doslána na pracoviště, což se nestalo. Pochybení soudů v řízení o obnovu řízení dovolatel spatřuje v tom, že se nezabývaly důkazy, kterými prokazoval „právní vady doručování soudních rozhodnutí“ a „spor se mohl ocitnout v rozporu s objektivním právem“. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátit soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení
o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. ledna 2007, č. j. 8 C 17/2006-17, není rozhodnutím odvolacího soudu. Jde
o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen. Občanský soudní řád ani neupravuje funkční příslušnost soudu
pro projednání dovolání podaného proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, dovolací soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Šumperku
ze dne 11. ledna 2007, č. j. 8 C 17/2006-17, zastavil (§104 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání směřující proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, 4 o. s. ř.), není však v dané věci přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě
na obnovu řízení (§238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Ustanovení §237 o. s. ř. platí obdobně (§238 odst. 2 o. s. ř.).
Protože dovolání žalobce směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil
(v pořadí první) usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě
na obnovu řízení, může být přípustnost dovolání zvažována výlučně v intencích §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§238 odst. 1
písm. a/, §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o. s. ř.). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci zásadní právní význam, nastává až tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že tomu tak skutečně je.
Z toho, že přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, které se navíc vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž výlučně důvod podle
§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (§241a odst. 3 o. s. ř.), je zcela vyloučeno, a proto je dovolací soud povinen převzít skutkový stav, na němž odvolací soud založil právní posouzení věci. Uvedený dovolací důvod totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a usnesení ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). Stejně tak k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř. přihlíží dovolací soud pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Samy o sobě tyto vady – i kdyby byly dány – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezakládají (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004).
Jelikož je dovolací soud (s výjimkami v něm uvedenými) ve smyslu §242
odst. 3 o. s. ř. vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, relevantní jen ty právní otázky, jejichž posouzení dovolatel zpochybnil.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že převážná většina dovolacích námitek směřuje výlučně proti postupu soudů v řízení, jehož obnovy se žalobce domáhá a jež nelze v předmětném dovolacím řízení přezkoumávat. Rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, je založeno na závěru, že v posuzovaném případě nebyly splněny předpoklady
pro povolení obnovy řízení ve smyslu §228 o. s. ř., neboť žalobou na obnovu řízení je napadáno rozhodnutí, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto; srovnej usnesení dovolacího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 61/1998). Tento závěr dovolatel nezpochybnil a nemůže tudíž být – logicky vzato – ani podroben dovolacímu přezkumu. Výhrady dovolatele, že odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) neprovedl jím navržené důkazy, jimiž chtěl prokázat nesprávnost postupu soudů při doručování rozhodnutí v původním řízení, jsou z hlediska přípustnosti dovolání – jak bylo výše vyloženo - irelevantní.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy žalovanému
v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2009
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu