ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.3136.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 3136/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. H., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému V. R., o zaplacení částky 293.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 14 C 14/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 23 Co 408/2006-152, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 23 Co 408/2006-152, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 25. července 2006, č. j. 14 C 14/2006-137, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 293.900,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně od 19. 3. 2005 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Námitkami, že soudy během řízení nesprávně hodnotily provedené důkazy (zejména svědecké výpovědi manželů N. a žalovaného ve věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 15 C 166/2003), že přehlédly skutečnosti, které během řízení vyšly najevo (nabyvatelkou podle smlouvy byla manželka žalovaného, advokát sepisující smlouvu byl kárně potrestán), a že z obsahu zprostředkovatelské smlouvy a dalších listin vyplývá závazek žalovaného umožnit žalobci a ostatním spoluvlastníkům prodat nemovitost za cenu vyšší, než za jakou byly prodány, vytýká žalobce pouze nedostatečně, resp. nesprávně zjištěný skutkový stav, případně vadné hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění. Z obsahového vylíčení dovolacích námitek tak vyplývá, že žalobce v dovolání uplatnil výhradně dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř. a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).
Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustný, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaný v této fázi řízení nevynaložil žádné náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobci nárok.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. dubna 2009
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu