ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.3441.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3441/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně M. Ž. (dříve P.), zastoupené advokátem, proti žalovanému S. V., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 746.254,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 182/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. dubna 2008, č. j. 25 Co 33/2008-128, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 746.254,80 Kč s příslušenstvím představující slevu z kupní ceny zaplacené za převod vlastnického práva k bytové jednotce na základě účastníky uzavřené kupní smlouvy s tvrzením, že plocha bytu měla výměru 114,6 m² místo uváděných 130 m².
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 5. prosince 2007, č. j. 7 C 182/2006-104, zamítl žalobu o zaplacení částky 746.254,80 Kč s 9 % p. a. úrokem od 16. 8. 2006 do 31.12.2006 a dále od 1. 1. 2007 do úplného zaplacení ve výši, která odpovídá v každém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby (limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace) vyhlášené ČNB ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. dubna 2008, č. j. 25 Co 33/2008-128, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 30. 11. 2005 smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce č. 493/3 o velikosti 4+1 v třetím nadzemním podlaží domu čp. 493 v P-S. M., o celkové výměře 130 m², s blíže specifikovanými spoluvlastnickými podíly na společných částech domu a pozemku, na němž dům stojí, za kupní cenu 6,300.000,- Kč. Celková výměra prostor v bytě činila ve skutečnosti 119,89 m². Žalobkyně předmětný byt před uzavřením smlouvy navštívila, prohlédla si jej, shlédla rozlohu jednotlivých místnosti a věděla, jak velký byt může koupit. Pro žalobkyni nebyla v době koupě rozhodující přesná výměra bytu, ale počet jeho pokojů, atraktivita lokality, v níž se nachází, a že jej lze přizpůsobit k bydlení rodiny žalobkyně. Žalovaný ji při prodeji informoval, že výměra bytu byla pokaždé naměřena jinak vzhledem k jeho atypickému uspořádání (konické rohy apod.) a že výměra 130 m2 je pouze přibližná; žalobkyni neujišťoval, že byt má výměru právě 130 m2. Kupní cena se neodvíjela od výměry bytu, ale od požadavku žalovaného na rychlost prodeje, od toho, že byt nebyl inzerován, nýbrž byl nabídnut konkrétním osobám, a od kupní ceny náhradního bytu pro bývalou manželku žalovaného, která v bytě bydlela. Zatímco soud prvního stupně z takto zjištěného skutkového stavu věci dovodil, že převáděná bytová jednotka sice trpěla vadou zjevnou, avšak žalovaný žalobkyni neujistil, že byt má výměru 130 m2, takže odpovědnost žalovaného za vady není dána (§500 občanského zákoníku, v platném znění - dále jen „obč. zák.“), odvolací soud uzavřel, že nesprávné označení celkové výměry bytu v kupní smlouvě není vadou ve smyslu §499 a násl. obč. zák., která by zakládala žalobkyni právo z odpovědnosti za vady. I pokud by o vadu šlo, jednalo by se o vadu zjevnou, kterou by bylo možno při prohlídce bytu zjistit (§500 obč. zák.). Konstatoval, že žalobkyně měla možnost si byt při prohlídce přeměřit, což je běžný a obvyklý postup, k němuž není zapotřebí odborných znalostí a zkušeností.
Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opřela o §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. S poukazem na dovolací důvod podle §241a
odst. 2 písm. b/ o. s. ř. vytkla odvolacímu soudu nesprávnost závěru, že převáděný byt netrpěl vadou, která by jí zakládala právo na slevu z kupní ceny. I nadále tvrdí, že cena bytu se odvíjela od jeho výměry a že plnění poskytnuté jí žalovaným trpělo vadou nikoli zjevnou, spočívající v podstatně menší podlahové ploše bytu, než která byla v kupní smlouvě deklarovaná. Protože výměra bytu 130 m2 byla v kupní smlouvě uvedena, jednalo se o vlastnost bytu vymíněnou. Skutečnou výměru bytu 114,6 m2 nebylo možno při prohlídce rozpoznat vzhledem k jeho dispozičnímu řešení. Dům, v němž se byt nalézá, je vystavěn konicky; jeho přeměření je komplikované doprovázené matematickými výpočty, které pro ni coby laika nejsou běžným úkonem. Je proto přesvědčena, že byt měl v době převodu skrytou vadu. Z uvedených důvodů navrhla rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (účastnicí řízení) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dále zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, je upravena v §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. zejména tehdy, je-li v rozhodnutí řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata
se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž je možno vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., které míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je zcela vyloučeno (srovnej výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.). Při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tak jako v posuzované věci) proto musí dovolací soud převzít skutkový stav, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem.
Každé podání účastníka řízení - tudíž i dovolání - je nutné posuzovat podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.). I když žalobkyně avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., z obsahového vylíčení dovolacích námitek vyplývá, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud při rozhodování vycházel. Netvrdí, že odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu; podstatou jejích námitek jsou výlučně výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění. Námitky žalobkyně, že výměra bytu 130 m2 byla vlastností vymíněnou, že ji žalovaný o správnosti tohoto údaje ujistil, že se od výměry bytu odvíjela jeho cena a že menší výměra bytu je jeho skrytou vadou, nejsou námitkami právními, nýbrž skutkovými, jež polemizují se správností skutkových závěrů odvolacího soudu, že žalovaný upozornil na přibližnost uváděné výměry bytu, že pro žalobkyni nebyla v době koupě rozhodující přesná výměra bytu, ale jiné okolnosti, že kupní cena se neodvíjela od výměry bytu, že výměra bytu byla zjistitelná běžným postupem a že menší výměra bytu není jeho vadou, resp. skrytou vadou. Žalobkyně tak ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž nemá v úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. místo. Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnosti, které žalobkyně tvrdila, musel by návazně dospět k odlišnému (správnému) právnímu posouzení věci, a sice, že žalobkyně má právo z odpovědnosti za vady, a to právo na slevu z kupní ceny (§499 obč. zák.)
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodováno za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo
(§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. února 2009
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu