ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.3742.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 3742/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně CH. Ch., a. s., zastoupené advokátkou, proti žalovaným a) J. M. a b) I. M., zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 113.972,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 C 218/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. dubna 2007, č. j. 10 Co 159/2007-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.294,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. dubna 2007, č. j.
10 Co 159/2007-61, kterým byl ve výroku o věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 29. listopadu 2006, č. j. 8 C 218/2006-33, jímž byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 113.972,20 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce spatřují žalovaní v jeho rozporu s hmotným právem, konkrétně s §10 odst. 1, 2, 3 a §36 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích). V situaci, kdy dodávka vody a odvod odpadních vod realizovaný bez smlouvy s žalobkyní ve vztahu k nemovitostem, jejichž vlastníky jsou žalovaní, a které na základě nájemních smluv užívají třetí osoby, byla uskutečňována žalobkyní, ačkoliv žalovaní dali explicitně najevo, že nemají zájem o dodávku vody a odvod odpadních vod, a současně tuto skutečnost zohlednili v tom, že s nájemníky svých nemovitostí nesjednali v nájemních smlouvách povinnost k zajištění těchto služeb, nemůže být bezesmluvním odběrem vody a odvodem odpadních vod.
Již v usnesení ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, uveřejněném
v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod označením C 103/2, Nejvyšší soud zaujal názor, že nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže příslušná zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti. Tak je tomu i v případě tzv. neoprávněného odběru vody bez uzavřené smlouvy podle §10 odst. 1 písm. b) a neoprávněného vypouštění odpadních vod do kanalizace podle §10 odst. 2 písm. a) zákona č. 274/2001 Sb. V těchto případech bezesmluvního odběru a vypouštění vod je odběratel povinen nahradit ztráty vzniklé podle odstavců 1 a 2 vlastníkovi vodovodu (§10 odst. 3).
Ze zákona pak vyplývá, že - není-li dále stanoveno jinak - odběratelem se pro tyto účely rozumí vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci (§2 odst. 5); v případě žalovaných o takovou zákonnou výjimku nejde; otázka aplikace §8 odst. 6 a §36 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb. nebyla pro rozhodnutí věci určující. Rozhodnutí odvolacího soudu tak neodporuje hmotnému právu a jeho dovolací argumentace tak nemůže vést k závěru o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb).
Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn.
29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř. v citovaném znění].
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátkou [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §3 odst. 1 bodu 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 6.670,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a částka 1.324,30 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokátka povinna z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.); platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. listopadu 2009
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu