ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.4022.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 4022/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) A. M. a b) A. M., zastoupených advokátem, proti žalovanému M. M., zastoupenému advokátem, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 63/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2007, č. j. 20 Co 85/2007-179, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 23. srpna 2006, č. j. 24 C 63/2004-154, zamítl žalobu o určení, že žalobci „vlastní ve společném jmění manželů dům v B. na pozemku parc. č. 312, pozemek parc. č. 312 o výměře 372 m² (zastavěná plocha a nádvoří) a pozemek parc. č. 313 o výměře 1982 m² (zahrada) vše v k. ú. B., zapsáno na LV č. 74 Katastrálního úřadu P., katastrální pracoviště P.“; současně rozhodl o nákladech řízení.
Dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2007, č. j. 20 Co 85/2007-179, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
V rámci způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalobci otevřeli dovolacímu přezkumu posouzení otázky, zda vzhledem k okolnostem případu lze chování žalovaného k nim kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Řešení nastolené otázky, zda byla naplněna jedna ze zákonných podmínek pro vrácení daru ve smyslu §630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“), však postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe; úvaha, zda chování obdarovaného (zde žalovaného) lze kvalifikovat jako hrubě porušující dobré mravy, se odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuelně a závěry v konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit. To platí tím spíše pro danou věc, kdy chování žalovaného a žalobců bylo charakterizováno jako oboustranně konfliktní vztah, na němž mají podíl obě strany. Navíc výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“, jenž je významný z hlediska aplikace §630 obč. zák., jakož i kvalifikaci hrubého porušení dobrých mravů obdarovaným ve vztahu k dárci a členům jeho rodiny, včetně jeho intenzity jako podmínky vrácení daru podle uvedeného ustanovení podal dovolací soud v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. rozhodnutí ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1708/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen „Soubor“/, pod C 276/3, ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 33 Odo 134/2003, publikované v Souboru pod C 1883/25, ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 33 Odo 1192/2003, publikované v Souboru pod C 2503/28, ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 33 Odo 1420/2005, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 1244/2004, a ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 33 Odo 29/2005). Odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil; napadené rozhodnutí tudíž nemůže mít ve věci samé zásadní právní význam pro rozpor s „konstantní judikaturou vyšších soudů“, jak namítají žalobci, a pro rozpor s hmotným právem.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobcům právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. dubna 2009
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu