ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.4101.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 4101/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce V. S., zastoupeného advokátem, proti žalované A. M., a. s., o návrhu žalobce na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 5 C 1684/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2007, č. j. 17 Co 8/2007-107, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se návrhem podaným u soudu dne 22. 10. 2004 domáhal, aby byla povolena obnova řízení vedeného u Okresního soudu ve Znojmě, jenž rozsudkem ze dne ze dne 17. května 2000, č. j. 5 C 220/99-56, zamítl jeho žalobu, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku 630.358,- Kč s příslušenstvím. Uvedený rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. října 2001, č. j. 17 Co 360/2000-95, a nabyl právní moci dne 30. 11. 2001. Návrh odůvodnil tvrzením, že se objevil nový listinný důkaz ze dne 31. 1. 2000, který ve spojení s ostatními v původním řízení již provedenými důkazy může pro něho přinést příznivější rozhodnutí ve věci. Důvod povolení obnovy řízení spatřoval i v okolnosti, že se soud v původním řízení nevypořádal s otázkou poplatkové povinnosti v odvolacím řízení.
Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 12. října 2006, č. j. 5 C 1684/2004-95, zamítl návrh na povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 5 C 220/99 a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. dubna 2007, č. j. 17 Co 8/2007-107, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zcela se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzovaném případě není naplněn důvod povolení obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.), neboť listina ze dne 31. 1. 2000 obsahující vyjádření A. M. není důkazem, jenž žalobce nemohl bez své viny použít v původním řízení. Tento důkaz navíc nemůže pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, neboť neprokazuje žádné jiné skutečnosti, než které byly v původním řízení prokázány. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně i v tom, že žalobce podal návrh na obnovu řízení až po uplynutí lhůty tří měsíců plynoucí od doby, kdy se dozvěděl o důvodu obnovy ve smyslu §230 odst. 1 o. s. ř.; žalobce se s vyjádřením A. M. seznámil při jednání před Okresním soudem ve Znojmě ve věci 5 C 20/2000 dne 3. 7. 2003 a návrh na obnovu řízení podal u soudu dne 22. 10. 2004.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž zpochybnil správnost právního závěru odvolacího soudu, že zde nejsou dány důvody pro povolení obnovy řízení. Znovu zdůrazňuje, že původní řízení probíhalo a skončilo vydáním pravomocného rozsudku, aniž byl zaplacen soudní poplatek. Polemizuje s právním názorem soudů v původním řízení, že smlouva, kterou uzavřel s A. M., je absolutně neplatným právním úkonem a vytýká jim nesprávně zjištěný skutkový stav věci. Namítá, že odvolací soud nesprávně určil počátek běhu subjektivní tříměsíční lhůty k uplatnění nových skutečností a důkazů ve smyslu §230 odst. 1 o. s. ř. Má zato, že tato lhůta počala běžet až od právní moci rozhodnutí vydaného v řízení vedeném u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 5 C 20/2000. Závěrem navrhl napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožnila se závěry odvolacího soudu v napadeném usnesení; v podaném dovolání spatřuje pouze snahu o účelové protahování soudního sporu.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).
Jelikož v řízení, o jehož obnovu jde, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. května 2000, č. j. 5 C 220/99-56, tedy před účinností zákona č. 30/2000 Sb., a Krajský soud v Brně postupoval v řízení o odvolání proti tomuto rozsudku podle dosavadních právních předpisů (srovnej část dvanáctou, hlavu I., bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.), správně soudy návrh na obnovu řízení projednaly
a rozhodly rovněž podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001. Proto i v dovolacím řízení bylo postupováno podle dosavadních právních předpisů - dále opět jen „o. s. ř.“ (část dvanáctá, hlava I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.).
V posuzovaném případě žalobce splňující podmínku advokátního zastoupení
(§241 odst. 1 o. s. ř.) podal sice dovolání až po uplynutí jednoměsíční zákonné dovolací lhůty uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., protože se však řídil nesprávným poučením obsaženým v napadeném usnesení odvolacího soudu, že může podat dovolání do dvou měsíců od doručení napadeného usnesení, zůstala mu lhůta k podání dovolání zachována, neboť lhůtu nesprávně vymezenou odvolacím soudem dodržel (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. 35 Odo 317/2001, publikované
v časopisu Soudní judikatura pod označením SJ 7/2003, či nález Ústavního soudu ČR ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 332/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, číslo sešitu 35/2004).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje §238a o. s. ř. O žádný z případů
v tomto ustanovení vyjmenovaných v dané věci nejde. Použitelnost §238a odst. 1
písm. a/ o. s. ř. není dána již proto, že usnesení odvolacího soudu není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a písmenům b/ až f/ odstavce 1 citovaného ustanovení nelze napadené rozhodnutí podřadit. Přípustnost dovolání nezakládá ani §239 o. s. ř., neboť upravuje přípustnost výhradně proti rozsudkům a usnesením ve věci samé, jímž rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení není (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí
a stanovisek pod R 61/98). Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle 237 odst. 1
o. s. ř., jež spojuje přípustnost dovolání (proti každému rozhodnutí odvolacího soudu bez ohledu na povahu předmětu řízení - až na výjimky zakotvené v odstavci druhém)
s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Tyto vady však nejsou v dovolání namítány a ani se z obsahu spisu nepodávají.
Lze uzavřít, že v daném případě je dovoláním napadeno rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle
§243b odst. 4 věty první o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž
se jím mohl věcně zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek. Pro uvedený závěr
je nerozhodná okolnost, že napadené usnesení odvolacího soudu obsahovalo (v rozporu s kogentními ustanoveními občanského soudního řádu) poučení, že lze proti němu dovolání podat. Takovéto nesprávné poučení nemůže přípustnost mimořádného opravného prostředku založit, neboť z již citovaného §236 odst. 1 o. s. ř. vyplývá,
že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn.
29 Odo 425/2002, publikované v časopisu Soudní judikatura pod označením SJ 140/2002, nebo usnesení téhož soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2001).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 2 (per analogiam) o. s. ř. za stavu, kdy žalované nevznikly podle obsahu v této fázi řízení náklady, na jejichž náhradu byl jinak měla vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2009
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu