Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.08.2009, sp. zn. 33 Cdo 4351/2007 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.4351.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.4351.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 4351/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně S. s. r. o., zastoupené advokátkou, proti žalované K. K., zastoupené advokátem, o 77.112,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 10 C 82/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. května 2007, č. j. 27 Co 231/2007-89, takto: Dovolání se odmítá. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.431,95 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky. Odůvodnění: Dovolání žalované proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. května 2007, č. j. 27 Co 231/2007-89, jímž byl ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 77.112,- Kč s příslušenstvím potvrzen rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. ledna 2007, č. j. 10 C 82/2006-69, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.). Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1]. Dovolací výhrady žalované, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování, že byly pominuty rozhodující skutečnosti, které vyšly v průběhu řízení najevo a že v hodnocení důkazů jsou logické rozpory, jsou z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. irelevantní, neboť jde o námitky mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož uplatnění je zde vyloučeno. Proti právnímu posouzení věci, tedy proti tomu, jaký právní předpis byl na zjištěný skutkový stav aplikován, jak byl tento právní předpis vyložen nebo jaké právní závěry byly vyvozeny z tohoto skutkového stavu, žalovaná výhrady nevznáší. Pokud argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiných (podle dovolatelky správných) skutkových závěrů, že s žalobkyní neuzavřela ústně smlouvu o zprostředkování prodeje bytové jednotky B. V., případně že taková smlouva neobsahovala esenciální náležitosti, musel by návazně dospět k jinému (rovněž správnému) právnímu posouzení věci, že buď smlouvu neuzavřela nebo je smlouva neplatná. Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud její dovolání – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl [§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.]. Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.], stanovená podle §10 odst. 3, §3 odst. 1 bodu 3., §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., ve výši 5.105,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v citovaném znění ve výši 300,- Kč, obě zvýšené o sazbu daně ve výši 19 %. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. srpna 2009 JUDr. Václav D u d a , v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/31/2009
Spisová značka:33 Cdo 4351/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.4351.2007.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08