ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.482.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 482/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce J. B., proti žalovanému R. A., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 6.390,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 14 C 743/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. listopadu 2008, č. j. 9 Co 541/2005-202, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. listopadu 2008, č. j.
9 Co 541/2005-202, změnil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne
21. dubna 2005, č. j. 14 C 743/95-183, tak že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6.390,- Kč s 19 % úrokem od 10. 9. 1996 do zaplacení, jinak jej potvrdil; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Přes poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání, žalovaný podal proti tomuto rozsudku dovolání.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo sice podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným) zastoupeným advokátem, směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné
a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, a b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovolání žalovaného směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o částce 6.390,- Kč, a není tak ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Dovolacímu soudu proto nezbylo než dovolání podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 26. února 2009
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu