ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.5359.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 5359/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně I., s. r. o. proti žalovanému M. J., zastoupenému advokátem, o zaplacení 700.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 7 C 219/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 21. května 2008, č. j. 18 Co 582/2007-242, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 21. května 2008, č. j. 18 Co 582/2007-242, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 3. října 2007, č. j. 7 C 219/2001-223, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 700.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění §241a odst. 3 o. s. ř.). Při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tak jako v posuzované věci) musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem.
Přestože žalovaný v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.; podstatu jeho dovolacích námitek totiž tvoří výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Žalovaný je nadále přesvědčen, že v řízení dostatečně prokázal, že úvěr, který mu poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, byl již zcela uhrazen. Vytýká soudům,
že neuvěřily jeho tvrzení, že dluh za něho dne 23. 9. 1998 jednorázově doplatila manželka, přestože bylo podpořeno svědectvím L. J. a X. M. a koresponduje s obsahem dopisu ČMDS z 31. 12. 1998. Je přesvědčen, že právě z tohoto listinného důkazu měly soudy vycházet, neboť v něm pisatel potvrdil, že dluh je nulový, tedy byl již vyrovnán. Nedostatečným dovolatel shledává i odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, neboť postrádá bližší údaje o tom, proč byla výpověď jeho manželky hodnocena jako nevěrohodná a proč soudy neuvěřily ani svědkyni M. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že dluh žalovaného zanikl splněním.
Jak již bylo výše vyloženo, dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolání žalovaného tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný,
a dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první
a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první,
§224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni nevznikly
v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2009
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu