ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.736.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 736/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce m. D., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému T. H., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 10 C 1236/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. dubna 2008, č. j. Nco 24/2008-346, takto:
Řízení o dovolání se zastavuje.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. dubna 2008, č. j. Nco 24/2008-346, rozhodl o námitce podjatosti vznesené žalovaným tak, že soudci Krajského soudu v Praze J. H., E. D., I. M., J. Š., M. N. a P. H. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Co 530/2007.
Usnesení Vrchního soudu v Praze napadl žalovaný dovoláním, v němž vyjadřuje své pochybnosti o správnosti poučení soudu, že dovolání proti tomuto usnesení není přípustné. Má zato, že dovolání je v této věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/
a odst. 3 o. s. ř., neboť jde o řešení otázek rovnosti jeho postavení v řízení a zajištění jeho práva na spravedlivé projednání a rozhodnutí jeho věci nestranným soudem,
jež mají zásadní právní význam. Vrchnímu soudu vytýká nesprávnost posouzení otázky vyloučení označených soudců Krajského soudu v Praze pro jejich podjatost na základě argumentů, jež podrobně rozvádí. Nejvyššímu soudu navrhuje, aby napadené usnesení zrušil.
Nejvyšší soud se - z hlediska zkoumání podmínek dovolacího řízení - nejprve zaměřil na posouzení otázky, zda je dána jeho funkční příslušnost pro projednání dovolání.
Podle §16 odst. 1 věty první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolací soud již ve svém usnesení ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, a též v usnesení ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 641/2001, uveřejněných v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 112/97 a SJ 129/2001, vyslovil závěr, že rozhoduje-li nadřízený soud o vyloučení soudců soudu nižšího stupně ve smyslu §16 odst. 1 ve spojení s §14 odst. 1 o. s. ř., není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím (tj. rozhodnutím, které bylo vydáno v řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně), které jedině může být způsobilým předmětem dovolání (§236 odst. 1 o. s. ř.). Funkční příslušnost k projednání dovolání proti rozhodnutí o vyloučení soudců okresního, příp. krajského soudu proto občanský soudní řád ani neupravuje; poučení vrchního soudu v napadeném usnesení, že proti tomto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný, je tudíž správné.
Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Dovolací soud proto řízení, které trpí touto vadou, zastavil (§104 odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. za situace, kdy žalobci v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. dubna 2009
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu