ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.831.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 831/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce F. D., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. A. N., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 82.958,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 562/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 25. října 2006, č. j. 15 Co 347/2006-346, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.723,50 Kč k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 25. října 2006, č. j. 15 Co 347/2006-346, kterým byl potvrzen (v pořadí třetí ve věci vydaný) rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 30. března 2006, č. j. 4 C 562/2000-311, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 82.958,90 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 6. 2000 do zaplacení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). I předchozími rozsudky, tedy rozsudkem ze dne 18. prosince 2001, č. j. 4 C 562/2000-55, který byl zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 12. března 2002, č. j. 15 Co 106/2002-75, a rozsudkem ze dne 14. dubna 2005, č. j. 4 C 562/2000-236, který byl zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 11. října 2005, č. j. 15 Co 381/2005-267, bylo totiž žalobě v rozsahu částky 82.958,90 Kč s příslušenstvím vyhověno, a nelze tudíž dovozovat, že by soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. března 2006, č. j. 4 C 562/2000-311, rozhodl jinak, než ve svých předchozích rozhodnutích. Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn.
29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná
v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Dovolací výhrady žalovaného, že odvolací soud nepřihlédl ke skutkovým zjištěním o výši přijatých záloh a jeho výdajích, že téměř veškeré zálohy čerpal na nákup materiálu, jenž byl následně spotřebován ve prospěch žalobce, a jen malou část z nich fakturoval žalobci za práci provedenou v roce 2000, jsou z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. irelevantní, neboť vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož uplatnění je zde vyloučeno [srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř., omezujícího tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.].
Je tedy zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.], stanovená podle §10 odst. 3, §3 odst. 1 bodu 4., §15, §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., ve výši 5.350,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v citovaném znění ve výši 300,- Kč, obě zvýšené o sazbu daně ve výši 19 % představující částku 1073,50 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. dubna 2009
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu