ECLI:CZ:NS:2009:33.ODO.1423.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1423/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně P. F., a. s. zastoupené advokátem, proti žalované E. B., akciové společnosti, zastoupené advokátem, o zaplacení částky 946.660,55 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 47 C 60/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. června 2006, č. j. 26 Co 441/2004-103, takto:
Dovolání se zamítá.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 27.548,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. února 2004, č. j. 47 C 60/2000-78, zamítl žalobu právní předchůdkyně žalobkyně F., a. s. o zaplacení částky 946.660,55 Kč a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že kupní smlouvou ze dne 26. 5. 1995 (dále jen „kupní smlouva“) prodala M. B. a. s. žalované objekt skladu na pozemku parc. č. 1265 včetně této parcely v k. ú. T. za částku 15.000.000,- Kč. Polovina kupní ceny měla být uhrazena při podpisu smlouvy, 6.500.000,- Kč do 15ti dnů po právní moci vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a 1.000.000,- Kč do 10ti dnů po vkladu práva odpovídajícímu věcnému břemeni práva vstupu a průjezdu ve prospěch kupující k zakoupeným nemovitostem. Dopisem ze dne 20. 3. 1996 vyzvala M. B., a. s. žalovanou k doplacení kupní ceny ve výši 1.000.000,- Kč s odůvodněním, že nelze splnit dohodnutou odkládací podmínku, na níž bylo vázáno zaplacení předmětné částky. Na spornou částku žalovaná následně započetla svou pohledávku ve výši 53.339,45 Kč. Na základě smlouvy ze dne 7. 10. 1996 o užívání pozemku k zajištění průjezdu a přístupu k nemovitostem uzavřené mezi městem B. a žalovanou se město zavázalo umožnit jí přístup k jejímu skladu na parcele č. 1265 v k. ú. T. přes své pozemky parc. č. 438, parc. č. 440/1, parc. č. 1266, parc. č. 464/1 a parc. č. 466/1. Na základě smlouvy ze dne 22. 6. 2000 o zřízení věcného břemene zřídily B. k. a. s. žalované věcné břemeno průchodu a přejezdu přes pozemky parc. č 1266 a 464/1 v k. ú. T. Vycházeje ze závěru, že vztah z kupní smlouvy týkající se nemovitosti je vztahem upraveným občanským zákoníkem, dovodil, že právo právní předchůdkyně žalobkyně na zaplacení doplatku kupní ceny je promlčeno. Z textu smlouvy totiž nelze zjistit, k tíži kterého subjektu má být věcné břemeno zřízeno a které nemovitosti mají být věcným břemenem zatíženy.
Ze smluv mezi městem B. a žalovanou a mezi B. k. a. s. a žalovanou přitom plyne, že věcné břemeno mohlo být zřízeno minimálně dvěma různými způsoby. Odkládací podmínka spojená se zaplacením zbytku kupní ceny je neurčitá a podle §37 odst. 1 obč. zák. neplatná. Pro souzenou věc to znamená, že doplatek kupní ceny ve výši 1.000.000,- Kč byl splatný na požádání podle §563 obč. zák. Stalo-li se tak dopisem ze dne 20. 3. 1996 (se lhůtou ke splnění do 31. 3. 1996), mohla již 1. 4. 1996 právní předchůdkyně žalobkyně podat žalobu o zaplacení sporné částky. Od téhož okamžiku běžela obecná tříletá promlčecí doba, která uplynula marně dne 1. 4. 1999. Byla-li podána žaloba až 14. 3. 2000, stalo se tak opožděně a v důsledku vznesené námitky promlčení nelze žalobě vyhovět.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. června 2006, č. j. 26 Co 441/2004-103, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit společnosti F., a. s. částku 946.660,55 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vycházeje ze stejných skutkových zjištění soudu prvního stupně posoudil ujednání v čl. III. kupní smlouvy nikoliv jako odkládací podmínku podle §36 obč. zák., nýbrž jako dohodu o splatnosti části kupní ceny. Podle odvolacího soudu citované ujednání neodkládá (jako v případě odkládací podmínky podle §36 obč. zák.) účinnost právního úkonu (převodu nemovitostí), ale je dohodou o zaplacení kupní ceny v různých časových intervalech (dohodou o platebních podmínkách). Za rozhodující přitom nepovažoval, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala k doplacení kupní ceny dopisy ze dne 20. 3. 1996 a 18. 12. 1999, nýbrž to, že ve prospěch žalované bylo smlouvou ze dne 22. 6. 2000 zřízeno věcné břemeno přechodu a přejezdu přes pozemky B. k. a. s. na pozemek žalované parc. č. 1265. Vklad tohoto práva byl proveden v katastru nemovitostí dne 4. 10. 2000 s právními účinky vkladu ke dni 21. 7. 2000. Za této situace podle dohody v kupní smlouvě měla žalovaná zaplatit částku 1.000.000,- Kč do 14. 10. 2000. Byla-li žaloba o zaplacení sporné částky podána dne 14. 3. 2000, nemohlo dojít k promlčení práva na zaplacení zbytku kupní ceny.
V dovolání, jehož přípustnost žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není srozuměna se závěrem, že nárok žalobkyně není promlčen. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že ujednání v bodu III. kupní smlouvy je odkládací podmínkou podle §36 obč. zák., jelikož jím účastníci smlouvy „odsunuli“ povinnost k doplacení kupní ceny na dobu po vkladu práva odpovídajícímu věcnému břemeni
do katastru nemovitostí. Jinými slovy řečeno, vázali vznik povinnosti zaplatit částku 1.000.000,- Kč na splnění uvedené podmínky. Dovolávaje se neurčitosti odkládací podmínky podle §37 odst. 1 obč. zák., opakuje, že tato neurčitost působí neplatnost jí podmíněného právního úkonu – úhrady části kupní ceny. Z ujednání není totiž zřejmé, k tíži kterého subjektu mělo být věcné břemeno zřízeno a které nemovitosti jím zatíženy. Ze smluv mezi městem B. a žalovanou a mezi B. k. a. s. a žalovanou je zřejmé, že jej bylo možno zřídit minimálně dvěma různými způsoby. Právo odpovídající věcnému břemenu bylo zřízeno smlouvou mezi žalovanou (jako oprávněnou z věcného břemene) a B. k. a. s., která nebyla účastnicí předmětné kupní smlouvy, přičemž z pohledu „spravedlnosti“ žalobkyně požaduje doplatek kupní ceny za něco, co sama nezpůsobila a co navíc žalovaná získala úplatně od třetí osoby. V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. odvolacímu soudu vytkla, že překročil žalobní požadavek, neboť přes usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. října 2003, č. j. 47 C 60/2000-56, jímž k návrhu žalobkyně (její právní předchůdkyně) bylo řízení zastaveno v rozsahu částky 750.000,- Kč, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 946.660,55 Kč. Napadeným rozsudkem tak odvolací soud porušil zároveň ustanovení §159 a §159a o. s. ř., neboť v rozsahu částky 750.000,- Kč rozhodl o věci již pravomocně rozhodnuté. S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a vrátit mu věc k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla dovolání zamítnout.
V průběhu dovolacího řízení původní žalobkyně F., a. s., zanikla zrušením bez likvidace s přechodem jmění na nástupnickou společnost P. F., a. s. Proto Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 33 Odo 1423/2006-128, rozhodl, že v řízení bude místo s dosavadní žalobkyní pokračováno se společností P. F., a. s.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly
v dovolání uplatněny.
Podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Vady řízení spatřuje žalovaná v postupu odvolacího soudu, který v rozporu s §153 odst. 2 o. s. ř. překročil žalobní požadavek a ve zmatečnosti podle §229 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť v rozsahu částky 750.000,- Kč rozhodl o věci již pravomocně rozhodnuté. Vytýkanými vadami řízení netrpí.
Původní žalobou se právní předchůdkyně žalobkyně – M. B., a. s. domáhala zaplacení částky 946.660,55 Kč. Podáním ze dne 5. 1. 2001 vzala žalobu částečně o částku 750.000,- Kč zpět a navrhla, aby v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno. Usnesením ze dne 13. září 2002, č. j. 47 C 60/2000-20, soud prvního stupně řízení zastavil, ačkoli již usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2001, č. j. 28 K 31/95-1006, byl na majetek právní předchůdkyně žalobkyně prohlášen konkurs a řízení bylo podle §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání přerušeno. V důsledku probíhajícího konkursního řízení a proto, že žalovaná neuznala jednostranný zápočet pohledávky žalobkyně vůči pohledávce žalované ve výši 750.000,- Kč, podáními ze dne 18. 9. 2002 a ze dne 24. 3. 2003 právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila opětovně požadavek na zaplacení celé částky 946.660,55 Kč. U jednání dne 14. 10. 2003 za přítomnosti právních zástupců účastnic řízení soud prvního stupně vyhlásil usnesení, jímž nejprve zastavil řízení o zaplacení částky 750.000,- Kč, které vyhotovil písemně a doručil je, a následně rozhodl o připuštění změny žaloby spočívající v jejím rozšíření na částku 946.660,55 Kč. Jelikož u jednání dne 14. 10. 2003 byli přítomni zástupci obou procesních stran, nebylo potřeba usnesení o změně žaloby podle §95 odst. 1 věty druhé o. s. ř. doručovat. Předmět řízení tak nadále představovala částka 946.660,55 Kč. Dovolatelka se proto mýlí, má-li zato, že odvolací soud překročil žalobní požadavek žalobkyně (a že řízení zatížil zmatečnostní vadou); přestože v průběhu řízení došlo k omezení žaloby, usnesením ze dne 14. 10. 2003 byla opětovně žaloba rozšířena a odvolací soud tak přiznal žalobkyni jen to, co podle konečného znění petitu požadovala.
Lze tedy uzavřít, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. dán není; obdobně je tomu s namítanou zmatečností.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
V rámci uvedeného dovolacího důvodu žalovaná otevřela dovolacímu přezkumu kontrolu správnosti závěru odvolacího soudu, jímž bylo dovozeno, že právo žalobkyně na doplatek kupní ceny není promlčeno, k němuž dospěl na základě výkladu bodu III. kupní smlouvy ze dne 26. 5. 1995.
Podle §35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Podle §36 odst. 1 obč. zák. vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží.
Podle §36 odst. 2 obč. zák. podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.
Podle §100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§101 až §110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§101 obč. zák.).
Ustanovení §35 odst. 2 a 3 obč. zák. předpokládají, že o obsahu právního úkonu může vzniknout pochybnost, a pro ten případ formulují výkladová pravidla, která ukládají soudu, aby tyto pochybnosti odstranil výkladem. Interpretace obsahu právního úkonu soudem podle
§35 odst. 2 obč. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval
v době jejich smluvního ujednání. Citovaná výkladová pravidla se uplatní zejména v situaci, kdy účastníci řízení interpretují obsah smluvních ujednání odlišným způsobem; taková situace ovšem bez dalšího neznamená, že právní úkon vyložit nelze, neboť jejich zájmy a postoje projevené v průběhu soudního řízení již nemusejí odpovídat vůli, kterou projevili při právním úkonu.
Je nepochybné, že v kupní smlouvě ze dne 26. 5. 1995 bylo dohodnuto, že M. B. a. s. prodá žalované nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 324 a sklad na pozemku parc. č. 1265 vše v k. ú. T. za sjednanou kupní cenu ve výši 15.000.000,- Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto cenu zaplatit tak, že při podpisu smlouvy formou šeku na doručitele – prodávajícího zaplatí 50 % kupní ceny, tj. částku 7.500.000,- Kč, část ve výši 6.500.000,- Kč uhradí do 15 dnů od právní moci vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a „zbývající částku Kč 1.000.000,- zaplatí kupující ve prospěch účtu prodávajícího po vkladu práva věcného břemene vstupu a průjezdu ve prospěch kupujícího k nemovitostem, které jsou předmětem této smlouvy, a to ve lhůtě 10 dnů. Jednání o věcném břemenu bude vedeno ve spolupráci smluvních stran a Magistrátu m. B.“ (bod III. kupní smlouvy).
Shora citované ujednání při respektování zásad pro výklad právních úkonů určených §35 odst. 2 obč. zák. neumožňuje přijetí závěru prosazovaného dovolatelkou, že dotčené ujednání představuje odkládací podmínku.
Jak Nejvyšší soud uzavřel již v rozhodnutích uveřejněných pod čísly 7/2001 a 63/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podmínka je vedlejším ustanovením v právním úkonu, kterým se účinnost právního úkonu, tj. skutečný vznik, změna či zánik subjektivních občanských práv a povinností, činí závislým na skutečnosti, která je subjektům právního vztahu v době jeho učinění neznámá (je pro ně nejistá). Nastane-li taková skutečnost, pak bez dalších právních úkonů účastníků nastanou podmínkou předpokládané účinky.
Předpoklady pro to, aby sporné ujednání bylo možno považovat za odkládací podmínku (§36 obč. zák.), nejsou splněny již proto, že povinnost prodávající převést dotčené nemovitosti, ani vznik povinnosti kupující zaplatit sjednanou kupní cenu, nejsou na žádnou podmínku vázány.
Je-li účinnost právního úkonu vázána na podmínku tak, že splněním podmínky tato účinnost teprve nastane, jde o podmínku odkládací. Do doby splnění této podmínky právní úkon, byť platný, nezpůsobuje (s výjimkami vyplývajícími z ustanovení §36 odst. 3, odst. 4 obč. zák.) vznik, změnu či zánik práv a povinností, které s ním právní předpisy spojují (§34 obč. zák.).
Naproti tomu doba splnění závazku (tzv. splatnost – dospělost závazku) může být dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí (pokud tomu tak není, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán – §563 obč. zák.). Splatnost je vyjádřena buď určením konkrétního dne, kdy má být závazek splněn nebo konkrétní doby, v níž má být závazek splněn. Nesplněním dané povinnosti v určeném čase se tato povinnost stává soudně vymahatelnou. Proto je nezbytné, aby ,,časový úsek plnění“ byl vymezen zcela určitě. Splatný může být pouze existující závazek. Z toho důvodu splatnost závazku nemůže být spojována s odkládací podmínkou, jejímž splněním povinnost plnění teprve vzniká nebo se mění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2002, sp. zn. 33 Odo 780/2001).
Ujednání účastníků o tom, že částku 1.000.000,- Kč zaplatí žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ve lhůtě 10 dnů po vkladu práva odpovídajícímu věcnému břemeni vstupu a průjezdu k nemovitostem, které jsou předmětem kupní smlouvy, lze proto chápat jen jako ujednání o době splnění dluhu vyplývajícího z předmětné kupní smlouvy. Neobstojí argument o jeho neurčitosti s tím, že z něj není patrno, k tíži kterého subjektu má být věcné břemeno zřízeno a které nemovitosti jím mají být zatíženy. Povinnost doplatit kupní cenu nebyla totiž vázána na povinnost k jednání (splnění dohodnutých povinností) právní předchůdkyně, nýbrž na dosažený „stav“, jímž bude žalované zajištěno právo vstupu a průjezdu k zakoupeným nemovitostem, což se stalo až na základě smlouvy ze dne 22. 6. 2000. Sporné ujednání tak nevzbuzuje žádných pochybností o tom, kdy se stane pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně na zaplacení doplatku kupní ceny splatnou.
Jelikož je správný závěr odvolacího soudu, že ujednání pod bodem III. kupní smlouvy je určité a nemá charakter odkládací podmínky, je přiléhavý rovněž závěr, že nemohlo dojít k promlčení práva na zaplacení doplatku kupní ceny, nastala-li splatnost závazku doplatit kupní cenu uplynutím 10. dne po vkladu práva odpovídajícího věcnému břemenu (v daném případě až po podání žaloby).
Jelikož se dovolatelce ani prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Žalovaná sice v dovolání uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o nákladech řízení, avšak podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku neuplatnila. I kdyby dovolání proti nákladovému výroku směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. je neúspěšná žalovaná povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §3 bodu 6., §10 odst. 3, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb.) částkou 22.850,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 300,- Kč, a 19 % DPH ve výši 17.295,70,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutá.
V Brně dne 26. února 2009
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu