ECLI:CZ:NS:2009:33.ODO.1461.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1461/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce I. L., proti žalovanému S. L., zastoupenému advokátem, o zaplacení 60.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6 C 170/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. března 2006, č. j. 49 Co 175/2003-168, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. března 2006, č. j. 49 Co 175/2003-168,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 60.000,- Kč, která představuje tři splátky po 20.000,- Kč, jež mu měl žalovaný zaplatit podle smlouvy o narovnání uzavřené dne 4. 12. 1998.
Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 11. listopadu 2002, č. j. 6 C 170/2001-126, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že matka žalobce darovala žalovanému (svému vnukovi) ideální polovinu svého rodinného domu. Protože žalobce se tímto počinem cítil být poškozen, podala matka následně žalobu, jíž po žalovaném požadovala vrácení daru. V průběhu řízení o této žalobě uzavřel dne 4. 12. 1998 žalobce
s žalovaným „Smlouvu o narovnání“. Ta obsahuje jednak prohlášení žalovaného,
že si je vědom toho, že žalobce byl v důsledku poskytnutí daru připraven o část dědictví,
a jednak příslib žalobce, že pokud mu bude částka 100.000,- Kč zaplacena, bude působit
na svou matku, aby vzala zpět žalobu o vrácení daru. Žalovaný se pak zavázal zaplatit žalobci 100.000,- Kč ve splátkách po 20.000,- Kč splatných vždy k 31. březnu toho kterého roku
s podmínkou, že matka žalobce vezme svou žalobu o vrácení daru zpět. Po uzavření „Smlouvy o narovnání“ vzala matka žalobce žalobu o vrácení daru zpět. Dopisem ze dne
7. 11. 1999 žalovaný od „Smlouvy o narovnání“ odstoupil. Na podkladě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne 4. 12. 1998, je svou povahou nepojmenovanou smlouvou (§51 obč. zák.). Tuto smlouvu posoudil jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§39 obč. zák.). Současně konstatoval, že žalovaný od této smlouvy platně odstoupil, protože byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Protože první splátku ve výši 20.000,- Kč splatnou k 31. 3. 1999 žalobci přiznal svým rozsudkem ze dne 12. 11. 1999, č. j. 6 C 754/99-25, který nabyl právní moci dne 17. 5. 2000, zdůvodnil změnu svého právního názoru na platnost posuzované smlouvy tím, že předchozí rozsudek „byl postaven na skutkovém základě, kdy jednak žalovaný od smlouvy neodstoupil
a kdy skutkový stav nebyl podrobně postaven najisto, takže se soud z tohoto pohledu nezabýval ani absolutní neplatností smlouvy podle §39 obč. zák.“.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. března 2006, č. j. 49 Co 175/2003-168, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 60.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % z částky 20.000,- Kč od 1. 4. 2000 do zaplacení, ve výši 8 % z částky 20.000,- Kč od 1. 4. 2001 do zaplacení a ve výši 6,5 % z částky 20.000,- Kč od 1. 4. 2002 do zaplacení. Po zopakování důkazu spisem Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. 6 C 754/99 vyšel ze zjištění, že v řízení vedeném pod touto spisovou značkou soud prvního stupně již (předběžně) řešil jak otázku platnosti smlouvy uzavřené dne 4. 12. 1998 a její závaznosti pro účastníky, tak otázku platnosti odstoupení žalovaného od této smlouvy, přičemž dospěl k závěru, že smlouva není v rozporu s dobrými mravy a nebyla žalovaným uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Odvolací soud uzavřel, že soudní rozhodnutí vydané pod sp. zn. 6 C 754/99 sice netvoří vůči současnému řízení překážku věci pravomocně rozsouzené, neboť řízení se týkají jiných splátek, rozsudkem v předešlém řízení však byla ve vztahu mezi účastníky ve smyslu
§159a odst. 1 a 4 o. s. ř. závazně vyřešena otázka platnosti a závaznosti „Smlouvy
o narovnání“. Soud prvního stupně tudíž nesprávně znovu posuzoval soulad smlouvy s dobrými mravy a účinnost odstoupení od dohody a v rozporu se svým původním rozhodnutím o nich na základě týchž skutečností učinil opačný závěr. Odvolací soud tedy v souladu s rozhodnutím v předešlém řízení vycházel z platnosti a účinnosti předmětné smlouvy a uplatněný nárok žalobce posoudil jako oprávněný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že závěry, k nimž dospěl Okresní soud ve Vyškově při posouzení platnosti a závaznosti „Smlouvy o narovnání“ v řízení o zaplacení první splátky, jsou závazné pro řízení o dalších splátkách. Připomíná,
že podle §159a odst. 1 a 4 o. s. ř. je závazný pouze výrok rozsudku; právní posouzení předběžné otázky obsažené v odůvodnění rozsudku závazné není a nemůže být, není-li současně součástí výroku rozsudku. Předmětem předchozího řízení nebylo určení platnosti smlouvy, kterou účastníci dne 4. 12. 1998 uzavřeli. Odvolací soud navíc pominul, že v řízení o zaplacení 60.000,- Kč (tj. druhé, třetí a čtvrté splátky) bylo rozhodováno na základě jiných skutkových zjištění, neboť v řízení o zaplacení 20.000,- Kč (tj. první splátky) vycházel soud prvního stupně ze zjištění, že ke dni jeho rozhodování nedošlo k odstoupení od „Smlouvy
o narovnání“ a tudíž ani nezkoumal, zda tato smlouva nebyla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Protože v současném řízení prokázal, že od smlouvy odstoupil, soud důkladně posuzoval, zda nedošlo k naplnění skutkové podstaty ustanovení §49 obč. zák. Dospěl-li soud prvního stupně na základě nově provedeného rozsáhlého dokazování k jinému skutkovému zjištění, než v předchozím řízení, mohl dospět i k odlišným právním závěrům. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce souhlasí s rozsudkem odvolacího soudu a se závěry odvolacího soudu se ztotožňuje.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), a že je podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
V posuzované věci dovolatel brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu dovozujícímu, že vyřešil-li soud prvního stupně již ve svém rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 6 C 754/99 „ve vztahu mezi účastníky a v tomto rozsahu též pro všechny orgány“ otázku platnosti a závaznosti dohody o narovnání, kterou účastníci uzavřeli dne 4. 12. 1998, a posoudil-li závazně i účinnost odstoupení žalovaného od této dohody, nemohl nyní tyto otázky při nezměněném skutkovém stavu věci řešit odlišně.
Žalobce svůj nárok na zaplacení 60.000,- Kč dovozuje ze „Smlouvy o narovnání“ uzavřené účastníky 4. 12. 1998. Touto smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit žalobci 100.000,- Kč v pěti splátkách po 20.000,- Kč. Poté, co žalovaný nezaplatil ve sjednaném termínu první splátku, uplatnil žalobce svůj nárok u soudu. Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 12. listopadu 1999, č. j. 6 C 754/99-25, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 20.000,- Kč s příslušenstvím; z odůvodnění tohoto rozsudku mimo jiné vyplývá, že žalovaný sice při jednání soudu dne 12. 11. 1999 předal žalobci písemnost datovanou 7. 11. 1999 obsahující jeho odstoupení od smlouvy, nicméně žalobce po poučení soudu toto odstoupení od smlouvy od žalovaného nepřevzal, resp. mu jej vrátil, takže soud k němu „nepřihlížel“ (tedy vycházel ze zjištění, že k odstoupení od smlouvy nedošlo).
Lze přisvědčit námitce žalovaného, že v daném řízení soud prvního stupně rozhodoval na základě změněného skutkového stavu věci a mohl proto dospět i k odlišným právním závěrům. Zatímco v předchozím řízení (tj. v řízení o zaplacení první splátky) vycházel
ze zjištění, že k odstoupení od „Smlouvy o narovnání“ ze strany žalovaného nedošlo (písemnost obsahující odstoupení totiž nepovažoval za řádně doručenou žalobci), v daném řízení (tj. v řízení o zaplacení druhé, třetí a čtvrté splátky) již vzal za prokázané, že žalovaný od smlouvy odstoupil a zabýval se tudíž zevrubně i otázkou existence tísně a nápadně nevýhodných podmínek (tj. aspektů významných pro poměřování věci ustanovením §49
obč. zák.). Za tímto účelem provedl výslechy svědků (J. L., J. L., R. L. a L. L.), kteří v předchozím řízení vyslechnuti nebyli, a z takto získaných poznatků (na rozdíl od předchozího řízení) dovodil, že žalovaný předmětnou smlouvu uzavřel v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Údaje získané výslechem svědků se zároveň staly podkladem pro závěr soudu prvního stupně, že smlouva, v níž se žalovaný zavázal zaplatit žalobci 100.000,- Kč, se příčí dobrým mravům.
Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu dovozující, že soud prvního stupně
v řízení vedeném pod sp. zn. 6 C 754/99 vyřešil závazně pro dané řízení otázku platnosti smlouvy uzavřené účastníky dne 4. 12. 1998, a závazně posoudil i opodstatněnost odstoupení žalovaného od této smlouvy, nemůže obstát již proto, že premisa shodného skutkového základu při rozhodování soudu o žalobě na zaplacení 60.000,- Kč a o žalobě na zaplacení 20.000,- Kč není správná.
Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a §243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí zároveň odvolací soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2009
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu