ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.118.2009.1
sp. zn. 4 Nd 118/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce: Z. P., zast. JUDr. P. P., advokátem, proti žalovanému: Ing. D. R., zast. JUDr. I. T., advokátkou, o zaplacení částky 490.373,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Cm 269/1999 a u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. Ncp 1322/2008 (dříve 8 Cmo 84/2008), podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Marta Coufalová, JUDr. Ladislav Bognár, Mgr. Alena Chládková a JUDr. Helena Krejčí nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. Ncp 1322/2008 (dříve 8 Cmo 84/2008).
Odůvodnění:
Ve výše uvedené věci vznesl žalovaný podáním ze dne 17. 6. 2008 námitku věcné a místní nepříslušnosti Krajského soudu v Brně a námitku podjatosti ve vztahu k soudcům senátu 8 Cmo Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Martě Coufalové, JUDr. Ladislavu Bognárovi, Mgr. Aleně Chládkové, JUDr. Heleně Krejčí a JUDr. Marcele Kernbachové. Vznesenou námitku podjatosti žalovaný odůvodnil tvrzením, že na základě ústavní stížnosti podané žalovaným byl v předmětné věci nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. II. ÚS 349/2005, zrušen rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 8 Cmo 138/2002, jako soudu odvolacího. Ústavní soud shledal, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení ustanovení §219 o. s. ř. a též k porušení základního práva stěžovatele (žalovaného) plynoucího z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Následně senát 8 Cmo Vrchního soudu v Olomouci opětovně rozhodl v příslušné věci usnesením ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 8 Cmo 84/2008, tak, že zrušil rozsudek soudu prvního stupně (tj. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 31 Cm 269/1999), ale, dle názoru žalovaného, ve svém rozhodnutí nerespektoval závěry obsažené ve výše citovaném nálezu Ústavního soudu, čímž fakticky pokračuje v porušování práv žalovaného garantovaných Listinou základních práv a svobod. Žalovaný se proto domnívá, že soudci senátu 8 Cmo Vrchního soudu v Olomouci jsou ve věci podjatí, neboť svým přístupem nerespektují nález Ústavního soudu, nedodržují procesní rovnost účastníků řízení, mají zjevně zájem poškodit žalovaného a porušit jeho práva. Navíc dle žalovaného odvolací soud vykazuje průtahy v řízení.
Vrchní soud v Olomouci předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců senátu podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Olomouci příslušného k projednávání a rozhodnutí předmětné věci – tj. senátu 8 Cmo, jehož členy jsou předsedkyně JUDr. Marta Coufalová a soudci JUDr. Ladislav Bognár, Mgr. Alena Chládková, JUDr. Helena Krejčí. JUDr. Marcela Kernbachová, jejíž podjatost žalovaný rovněž namítá, dle sdělení Vrchního soudu v Olomouci již není soudkyní uvedeného soudu, neboť její stáž byla ukončena. Současně Vrchní soud v Olomouci připojil vyjádření dotčených soudců. Jmenovaní soudci se ve svých vyjádřeních shodují, že k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa žádná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že v projednávané věci není dán žádný důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců a není tedy důvod nevěřit jejich tvrzení, že takové vazby neexistují. Z obsahu spisu nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, které by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Žalovaný jako důvod podjatosti výše zmíněných soudců Vrchního soudu v Olomouci uvádí, že ve svém rozhodnutí nerespektovali závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu, z čehož dovodil, že jsou ve věci podjatí, mají zjevně zájem ho poškodit a porušit jeho práva.
Podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Citované ustanovení výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v řízení nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Jen tyto okolnosti (samy o sobě) nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce, neboť v postupu soudce při projednávání konkrétní věci se projevuje samotný výkon soudnictví. Např. okolnost, že soudce opakovaně ve věcech týkajících se téhož žalobce zamítl žalobu, nemůže být sama o sobě důvodem soudcova vyloučení, ledaže bude prokázán takový soudcův vztah k věci či k ostatním účastníkům (jejich zástupcům), který zakládá důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.
Z obsahu žalovaným uplatněné námitky podjatosti nevyplývají jako důvod této námitky žádné jiné skutečnosti, než postup soudců v řízení, tj. skutečnosti, která je jako důvod pro vyloučení soudce vyloučena přímo zákonným ustanovením §14 odst. 4 o. s. ř.
V daném případě tedy nebyly shledány okolnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Marta Coufalová, JUDr. Ladislav Bognár, Mgr. Alena Chládková a JUDr. Helena Krejčí nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal