ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.120.2009.1
sp. zn. 4 Nd 120/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. dubna 2009 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce: T. P., proti žalované: Česká republika–Ministerstvo spravedlnosti, o zaplacení částky 25.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Co 494/2008 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 55/2009, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Hana Zachystalová, JUDr. Eva Hodanová, Mgr. Milena Filingerová, JUDr. Daniela Menclová, JUDr. Marie Grygarová, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 55/2009.
Odůvodnění:
Ve výše uvedené věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Co 494/2008 vznesl žalobce v odvolání námitku podjatosti všech soudců Městského soudu v Praze a součastně namítl i podjatost všech soudců Vrchního soudu v Praze bez bližšího odůvodnění.
Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti s tím, že podle rozvrhu práce byla daná věc přidělena senátu 5 Cmo složeného z předsedy JUDr. Zdeňka Kovaříka a členek senátu JUDr. Hany Zachystalové, JUDr. Evy Hodanové a Mgr. Mileny Filingerové. Zastupujícím senátem je senát 9 Cmo složený z předsedkyně JUDr. Daniely Menclové a členek senátu JUDr. Marie Grygarové a JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D. a senát 6 Cmo složený z předsedkyně JUDr. Hany Voclové a členů JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Milady Uhlířové a JUDr. Františka Švantnera. Současně Vrchní soud v Praze připojil vyjádření dotčených soudců, v nichž se jmenovaní soudci shodují, že k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa žádná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci. Předseda senátu 5 Cmo JUDr. Zdeněk Kovařík navíc k věci uvedl, že žalobce vůbec nezná a do doby, než byla vznesena námitka podjatosti, nevěděl ani o tom, že žalobce v několika řízeních před Vrchním soudem v Praze již vystupoval. Z počítačové evidence Vrchního soudu v Praze zjistil, že ve věci doposud rozhodoval výlučně senát 3 Co Vrchního soudu v Praze, na jehož činnosti se nikdy nepodílel.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že v projednávané věci není dán žádný důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců a není tedy důvod nevěřit jejich tvrzení, že takové vazby neexistují. Z obsahu spisu nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, které by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Žalobce důvod podjatosti výše zmíněných soudců Vrchního soudu v Praze neuvedl.
V daném případě tedy nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní soudci byly nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Hana Zachystalová, JUDr. Eva Hodanová, Mgr. Milena Filingerová, JUDr. Daniela Menclová, JUDr. Marie Grygarová, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal