ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.38.2009.1
sp. zn. 4 Nd 38/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobkyně V. F., bytem v Liberci-Starém Městě, Sokolská 1365, PSČ 460 01, proti žalovanému J. S., bytem v Ostravě-Dubině, J. Maluchy 199/43, PSČ 700 30, o určení otcovství nezletilé M. F., zastoupené Městským úřadem v Poličce, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 80 C 342/2008, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2, 3 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 80 C 342/2008 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Liberci.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalobkyně, aby věc – řízení o určení otcovství, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 80 C 342/2008, byla přikázána Okresnímu soudu v Liberci.
Žalobkyně návrh odůvodnila tím, že má dvě malé děti, které jí nemá kdo hlídat. Navíc nemá dostatek financí na cestu do O. a jelikož je dcera útlého věku, cestování by špatně snášela.
Žalovaný s návrhem na delegaci nesouhlasí a trvá na tom, aby byla věc projednána u Okresního soudu v Ostravě.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Ostravě) a Okresnímu soudu v Liberci, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Liberci z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobkyně svůj návrh na delegaci věci Okresnímu soudu v Liberci odůvodňuje výhradně tím, že ji v případě dojíždění k Okresnímu soudu v Ostravě nemá kdo hlídat její dvě malé děti a navíc nemá finance na cestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tuto skutečnost není možno považovat za natolik významnou, aby dostatečně odůvodňovala průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalovaný s přikázáním předmětné věci Okresnímu soudu v Liberci nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalovaného nepříznivý.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Liberci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Liberci nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří P á c a l
Vypracoval:
JUDr. Petr Š a b a t a