ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.96.2009.1
sp. zn. 4 Nd 96/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce JUDr. V. C., proti žalovanému B. V., o žalobě na ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 73/2004, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Ludmila Říhová a JUDr. Romana Vostrejšová nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 42/2009.
Odůvodnění:
Žalovaný podal k Vrchnímu soudu v Praze odvolání (č. l. 212a) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 34 C 73/2004, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení procesního zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě na ochranu osobnosti. Věc je u Vrchního soudu v Praze vedena pod sp. zn. 1 Co 42/2009.
V odvolání žalovaný taktéž namítl podjatost Vrchního soudu v Praze, kterou na žádost soudu konkretizoval podáním ze dne 15. 3. 2009 (č. l. 223) tak, že námitku podjatosti uplatňuje vůči senátu 1 Co Vrchního soudu v Praze. Uvedl, že členky senátu 1 Co rozhodovaly „tendenčně“ ve prospěch žalobce, ve vztahu k osobě žalovaného vykazují „patologickou nenávist“, a s ohledem na „nenávistné postoje“ k jeho osobě a „s ohledem na svojí minulost si vždy našly nějakou záminku k stranění represí“ vůči žalovanému, čímž mu upírají práva dle čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod.
Vrchní soud v Praze předložil Nejvyššímu soudu předmětnou námitku podjatosti spolu se spisem a s písemným vyjádřením soudkyň příslušného senátu, s výjimkou JUDr. Naděždy Žákové, která je v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Z písemného vyjádření členek dotčeného senátu se podává následující. Soudkyně JUDr. Ludmila Říhová a Mgr. Dagmar Javůrková shodně uvedly, že k účastníkům řízení a jejich zástupcům nemají žádný vztah a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednání a rozhodnutí dané věci, a žalobce znají toliko jako účastníka řady sporů, na jejichž vyřizování se podílely a z jejichž projednávání nebyly vyloučeny. Soudkyně JUDr. Romana Vostrejšová, která od 1. 1. 2009 nahradila JUDr. Zdeňku Ferešovou, uvedla, že k věci a k účastníkům nemá žádný vztah, na výsledku řízení nemá zájem a nezná okolnosti, které by ji vylučovaly z projednání a rozhodnutí věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jež může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde tedy vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že zákonný pojem „zákonný soudce“, tak jak je jeho existence předvídána a zaručována ustanovením čl. 38 Listiny základních práv a svobod, je do praxe konkrétního soudu inkorporován rozvrhem práce. V dané věci je určující rozvrh práce Vrchního soudu v Praze platný od 1. 1. 2009, který byl vydán pod č. j. S 1/2009 a je veřejně přístupný na serveru českého soudnictví portal.justice.cz. Z jeho obsahu se podává, že senát 1 Co ve složení JUDr. Naděžda Žáková, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Ludmila Říhová a JUDr. Romana Vostrejšová rozhoduje o odvoláních ve věcech uvedených v ustanovení §9 odst. 2 písm. a), f), g), h) o. s. ř., tj. ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku a ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku, popřípadě ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích. Dále ve věcech o neplatnost skončení pracovního nebo služebního poměru podle §18 odst. 2 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky. Senát rovněž rozhoduje ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících diplomatických imunit a výsad, jestliže tyto spory patří do pravomoci soudů České republiky a konečně tento senát rozhoduje ve sporech o zrušení rozhodnutí rozhodce o plnění závazků z kolektivní smlouvy.
Z uvedeného výčtu je zřejmé, že typově stejné spory je povinen v odvolacím řízení rozhodovat senát 1 Co, přičemž okolnost úspěšnosti či neúspěšnosti výsledku sporu je pro přidělení věci takto určeným zákonným soudcům zcela irelevantní.
V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudkyně, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům. Žalovaný ve svém podání neuvádí relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudkyň Vrchního soudu v Praze. Z jeho podání je patrno, že žalovaný podrobuje kritice postup dotčených soudkyň v jeho věci resp. jeho věcech a je přesvědčen, že u Vrchního soudu v Praze se mu nedostává nestranného rozhodování. Podle 14 odst. 4 o. s. ř. však důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Nejvyšší soud tudíž námitku podjatosti vznesenou žalovaným neshledává důvodnou, neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř.
Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 42/2009, byly vyloučeny výše jmenované soudkyně tohoto soudu. Za tohoto stavu proto senát Nevyššího soudu rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř., tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata