ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.1207.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 1207/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. listopadu 2009 o dovolání obviněného P. V., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 4. 2009, sp. zn. 3 To 137/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 118/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 7 T 118/2008, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, dne 28. 2. 2008 ve 12.50 hodin ve staré hale firmy S. M. uvedl tlačítkem do chodu železný manipulační vozík, na kterém byly betonové sloupy, a to v době, kdy v kolejišti pracoval M. K., který před rozjetým vozíkem nestačil uskočit, tak došlo k těžkému pracovnímu úrazu K., který utrpěl otevřenou zlomeninu vnitřního i vnějšího kotníku pravé nohy s dislokací a tržnou ránu a pohmoždění kotníku levé nohy s léčením, které dosud trvá.
Za uvedené jednání byl obviněný P. V. odsouzen podle §224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 1 roku. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená V. z. p. České republiky, územní pracoviště J. H., B. n., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 7 T 118/2008, podal obviněný P. V. odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. 4. 2009, sp. zn. 3 To 137/2009, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 4. 2009, sp. zn. 3 To 137/2009, podal následně obviněný P. V. u Nejvyššího soudu České republiky prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný ve svém dovolání poukázal na skutečnost, že není výlučným viníkem vzniklého pracovního úrazu, k následkům v podobě zranění poškozeného došlo při existenci několika příčin a obviněný existenci příčiny na jeho straně jednoznačně popírá. Dle obviněného jedinou příčinou zranění poškozeného bylo porušení pracovně právních předpisů ze strany poškozeného a porušení pracovně právních předpisů ze strany zaměstnavatele. Obviněný je toho názoru, že z provedeného dokazování nelze v žádném případě dovodit, že při hodnocení subjektivní stránky trestného činu by se mohl předmětného jednání dopustit, byť jen ve formě vědomé nedbalosti.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 4. 2009, sp. zn. 3 To 137/2009, v celém rozsahu zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil s tím, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku v zásadě opakuje námitky již dříve uplatněné. Těmito námitkami se však dle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství soud druhého stupně dostatečně zabýval, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování. Obviněný uvedl do chodu vozík s naloženými betonovými sloupy a poškozeného očividně přehlédl, když nevěnoval dostatečnou pozornost prostoru před vozíkem, což byla hlavní příčina vzniku úrazu. Jednání obviněného je tak pro vznik předmětné újmy na zdraví podmínkou sine qua non, proto námitkám dovolatele nelze přisvědčit. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby tak učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Dle platné právní úpravy lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., proto bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Zjištěný skutkový stav věci (§2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud poté stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud České republiky je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Námitku obviněného ohledně nedostatku subjektivní stránky trestného činu je v obecné rovině možno podřadit pod důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Je však nutno podotknout, že soudy prvního i druhého stupně se touto námitkou obviněného podrobně zabývaly a správně posoudily, že obviněný P. V. předmětným jednáním naplnil jak po stránce objektivní, tak po stránce subjektivní zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. tak, jak je uvedeno ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu.
Podle ustanovení §224 odst. 1 tr. zák. se trestného činu ublížení na zdraví dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt. Tento trestný čin lze spáchat z hlediska jednání jako znaku objektivní stránky jeho skutkové podstaty jak konáním, tak i opomenutím ve smyslu ustanovení §89 odst. 2 tr. zák. Z hlediska subjektivní stránky vyžaduje zákon u uvedeného trestného činu nedbalost /§5 písm. a), b) tr. zák./. Zavinění z nedbalosti není přitom vyloučeno spoluzaviněním jiných osob, včetně poškozeného.
V průběhu řízení bylo jednoznačně prokázáno, že poškozený předmětného dne na pokyn svého zaměstnavatele natíral špice sloupů (opakovaně), na kterých pracoval obviněný a obviněný o tom věděl. Obviněný věděl, že poškozený mu chodívá vypomáhat s barvením horních konců sloupů za situace, že má dokončenou svoji práci. Obviněný v okamžiku, kdy poškozený natíral špice sloupů, nevěnoval dostatečnou pozornost prostoru před vozíkem (resp. dostatečně se nepřesvědčil o postavení poškozeného) a spustil na poškozeného vozík, čímž mu způsobil zranění.
Je pravdou a v průběhu řízení bylo prokázáno, že svým dílem přispěl ke vzniku daného pracovního úrazu porušením pracovně právních předpisů sám poškozený a především také zaměstnavatel obviněného a poškozeného, který dostatečně nezajistil bezpečnost pracovníka (v tomto případě poškozeného). Takové konstatování však ještě neznamená, že by obviněný svým jednáním nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., neboť i on porušením pracovně právních předpisů dostatečně nedbal o bezpečnost a zdraví osob, kterých se bezprostředně dotýkalo jeho jednání. Pokud by obviněný neuvedl vozík do chodu, ke zranění by nedošlo. Jednání obviněného je tak nutno považovat za převážnou příčinu vzniku úrazu poškozeného a jak správně uvedl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného, jednání obviněného je pro vznik předmětné újmy na zdraví poškozeného podmínkou sine qua non. Přestože tedy v příslušné trestní věci došlo k následkům v podobě zranění poškozeného při existenci několika příčin, došlo k němu především z důvodu nedbalosti obviněného, je tedy zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák.
Soudy obou stupňů proto dospěly ke správnému závěru, že z hlediska subjektivní stránky obviněný naplnil skutkovou podstatu trestného čin ublížení na zdraví ve formě vědomé nedbalosti podle §5 písm. a) tr. zák., neboť s ohledem na skutkové okolnosti případu nepochybně věděl, že svým jednáním může ohrozit či porušit zájem chráněný trestním zákonem, avšak bez přiměřených důvodů se spoléhal na to, že takovéto porušení nebo ohrožení nezpůsobí.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky je tedy nutno učinit závěr, že obviněný P. V. v případě projednávané trestní věci svým jednáním naplnil jak objektivní tak i subjektivní stránku trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., a to ve formě vědomé nedbalosti, což správně vyplývá i ze skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně.
Pro úplnost Nejvyšší soud České republiky připomíná, že námitky uváděné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení a jsou zcela identické s námitkami obsaženými v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě vypořádaly. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. B., svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky i v případě obviněného P. V.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného P. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. J. P.