ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.1446.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 1446/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2009 o dovolání obviněného R. J., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 68 To 151/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 2 T 295/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 2 T 295/2008, byl obviněný R. J. uznán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., kterých se podle skutkové věty výroku rozsudku dopustil tím, že okolo 21.00 hod. dne 20. 9. 2008 v katastru obce L., okres V., řídil v podnapilém stavu, neboť jeho krev v tuto dobu obsahovala okolo 1,71 g/kg alkoholu, osobní motorové vozidlo zn. BMW 318, přičemž při jízdě po silnici ve směru od L. nevěnoval sledování situace v provozu na uvedené pozemní komunikaci dostatečnou pozornost a nepřizpůsobil rychlost jízdy dopravně technickému stavu pozemní komunikace a omezeným rozhledovým poměrům, v důsledku čehož po vyjetí z pravotočivé zatáčky na rovinný úsek silnice opožděně a chybně reagoval na v jeho jízdním pruhu umístěný výstražný trojúhelník a na potkávacími a výstražnými světly osvětlené osobní motorové vozidlo zn. Renault Laguna, majitele Ing. P. M., strojící asi 60 m za zatáčkou při pravém okraji vozovky, před nímž stálo osobní motorové vozidlo zn. Citroen Xsara Picasso, majitele F. K., neboť místo objetí těchto vozidel zleva, v čemž mu nic nebránilo, strhnul řízení vpravo do silničního příkopu a přitom v km 1,826 postupně narazil do obou výše označených vozidel a též do I. K., stojící na samém pravém okraji vozovky, která tak utrpěla zlomeninu horní části kosti holenní vpravo a tříštivou zlomeninu kosti stehenní vlevo s dobou léčení nejméně ke dni 19. 3. 2009, když na osobním motorovém vozidle zn. Renault Laguna, majitele Ing. P. M., vznikla škoda okolo 30.000,- Kč a na osobním motorovém vozidle zn. Citroen Xsara Picasso, majitele F. K., škoda též okolo 30.000,- Kč, tj. na cizím majetku vznikla celková škoda ve výši okolo 60.000,- Kč.
Za uvedené jednání byl obviněný R. J. odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §48 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 4 roků, podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit škodu poškozené I. K. ve výši 96.251,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená I. K. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Následně byl z podnětu odvolání Okresního státního zástupce ve Vsetíně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 2 T 295/2008, v celém výroku o trestu zrušen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 68 To 151/2009 a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný R. J. nově, při nezměněném výroku o vině, odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu trvání 4 roků. Jinak zůstal odvoláním napadený rozsudek nezměněn.
Proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 68 To 151/2009, kterým byl zrušen ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 2 T 295/2008 a nově byl obviněný odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců a k zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel v době trvání 4 roků, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, ačkoli se k vytýkanému jednání plně a lítostivě doznal, zabezpečil náhradu škody a byl dosud zcela bezúhonný, proto uvedený soud, dle názoru obviněného, nesprávně hmotněprávně posoudil zákonná kritéria pro stanovení druhu a výměru trestu. Dovolatel dále uvedl, že nepodmíněný trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný, tj. že je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a poměrům pachatele a ve zřejmém rozporu s účelem trestu podle §23 odst. 1 tr. zák. Dle obviněného k dosažení účelu trestu v jeho případě plně postačuje uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu spolu s uložením trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel tak, jak původně učinil Okresní soud ve Vsetíně. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 68 To 151/2009, zrušil a přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby sám rozhodl ve věci rozsudkem podle §265m tr. ř. tak, jak dříve rozhodl Okresní soudu ve Vsetíně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný podal dovolání z dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný R. J. sice formálně podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale námitky uplatněné v dovolání směřují pouze proti přísnosti uloženého trestu. Obviněný považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný a domnívá se, že k dosažení účelu trestu by v jeho případě plně postačovalo uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu spolu s uložením trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel, jak původně učinil Okresní soudu ve Vsetíně.
Námitky uplatněné obviněným v dovolání však nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K otázce přiměřenosti či nepřiměřenosti uloženého trestu Nejvyšší soud České republiky pro úplnost uvádí, že výrok o uložení trestu z hlediska jeho druhu, výše či způsobu výkonu lze dovoláním napadnout prakticky pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k jeho naplnění, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.
Dovoláním napadené rozhodnutí však zjevně netrpí vadami uvedenými v §265b odst. 1 písm. h), navíc obviněný takové vady v dovolání ani nenamítá. Dovolací námitky obviněného tedy nelze podřadit ani pod (odvolatelem neuplatněný) dovolací důvod uvedený ve výši citovaném ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Je tedy možno učinit závěr, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které jej svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají. Nejedná se proto o případ, kdy by se dovolání opíralo o správný dovolací důvod, avšak dovolací soud by je shledal zjevně neopodstatněným.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného R. J. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. J. P.