ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.393.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 393/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2009 o dovolání, které podal obviněný Š. Č., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 55 To 24/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 191/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 11. 2007, sp. zn. 2 T 191/2006, byl obviněný Š. Č. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 55 To 24/2008, jímž podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl vadný postup odvolacího soudu, který nesplnil svou zákonnou povinnost předvolat jej k veřejnému zasedání, čímž nenaplnil dikci §62 odst. 1 tr. ř. o obecných ustaveních o doručování, resp. jednal v rozporu s §64 odst. 4 písm. a) tr. ř., který jednoznačně stanoví, že nelze uložit zásilku, jíž se doručuje obviněnému předvolání k veřejnému zasedání. Obviněný uvedl, že sám odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že obviněný byl vyrozuměn toliko o termínu a místě konání veřejného zasedání odvolacího soudu, a skutečnosti, že doručení o předvolání k veřejnému zasedání nebylo vykázáno, svědčí dle obviněného i samotný protokol o veřejném zasedání ze dne 16. 12. 2008. Argument odvolacího soudu o telefonickém vyrozumění, při kterém měl obviněný údajně přislíbit, že si uloženou zásilku vyzvedne, považuje obviněný za čistě účelový. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak obviněný spatřoval v nesprávném užití ustanovení §9 odst. 1, 2 tr. zák., tedy že byl odsouzen jako pachatel trestného činu, přestože z hlediska hmotného práva nemohl naplnit žádný ze zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže, a to jak po subjektivní, tak i objektivní stránce. Namítl dále, že pro napadené rozhodnutí není opora ani v provedeném dokazování, které bylo dle obviněného navíc nedostatečné.
Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené rozhodnutí a přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě poznamenat, že podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že v dané věci se nejednalo o případ nutné obhajoby dle §36 tr. ř., přičemž obviněný nebyl v řízení u soudu prvního stupně, ani u soudu odvolacího zastoupen obhájcem. Rozhodnutí odvolacího soudu tak bylo doručováno toliko obviněnému, který jej osobně převzal. Jak vyplývá z údajů na doručence (č. l. 66b), zásilka obsahující rozhodnutí odvolacího soudu byla dne 16. 1. 2009 uložena na poště a ještě téhož dne vyzvednuta obviněným, který převzetí zásilky stvrdil svým podpisem i uvedením dne převzetí. Obviněnému tedy počala běžet lhůta k podání dovolání od okamžiku tohoto doručení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž poslední den lhůty k podání dovolání (obviněného) tak připadl na den 16. 3. 2008 (pondělí). Dovolání obviněného však bylo podáno prostřednictvím zvoleného obhájce JUDr. Z. P., advokáta se sídlem v D., P. H., až dne 18. 3. 2009, jak je doloženo obálkou s razítkem pošty (č. l. 92).
Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani za použití ustanovení §265e odst. 2, odst. 3 tr. ř. Navrácení zmeškané lhůty k podání dovolání přitom není podle §265e odst. 4 tr. ř. přípustné.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na výše stručně rozvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděně podané odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata