ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.114.2008.1
sp. zn. 4 Tz 114/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. února 2009 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. S., proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 1. 2006 sp. zn. 4 T 168/2005 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 1. 2006 sp. zn. 4 T 168/2005 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. S.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Šumperku se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 1. 2006 sp. zn. 4 T 168/2005 byl obviněný J. S. uznán vinným v bodě 1 trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil dne 5. 6. 2005 kolem 21.45 hod. v Š. a dále v bodě 2 dílem dokonaným, dílem nedokonaným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., jenž spáchal dne 31. 7. 2005 v dopoledních hodinách v obci O., okr. Š.
Za uvedené jednání byl obviněnému J. S. uložen podle §224 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák., souhrnný trest odnětí svobody v trvání 21 měsíců, který byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 2 tr. zák., podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4,5 roku. Podle §59 odst. 2 tr. zák. mu byla uložena povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil, a bylo mu zakázáno nadměrné požívání alkoholických nápojů.
Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. ve výroku o trestu zrušen trestní příkaz Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 7. 2005 sp. zn. 4 T 123/2005, který byl obviněnému doručen dne 28. 8. 2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 3. 3. 2006.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Šumperku, resp. proti jeho výroku o trestu, ve prospěch obviněného J. S. stížnost pro porušení zákona.
V této poukázal, že při rozhodování trestní věci sp. zn. 4 T 168/2005 soud přehlédl, že předchozím rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. 11. 2005 č. j. 4 T 150/2005-60, byl obviněný J. S. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §250b odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, který byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 7. 2005 sp. zn. 4 T 123/2005, který byl obviněnému doručen dne 28. 8. 2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek ohledně obviněného nabyl právní moci dne 6. 12. 2005.
Podle stěžovatele je zřejmé, že rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 1. 2006 č. j. 4 T 168/2005-155, byl ukládán souhrnný trest k trestnímu příkazu téhož soudu ze dne 20. 7. 2005 sp. zn. 4 T 123/2005, který však již byl ve výroku o trestu zrušen rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. 11. 2005 v trestní věci sp. zn. 4 T 150/2005. Vzhledem k tomu, že se obviněný J. S. trestního jednání ve věci Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 4 T 168/2005 dopustil dříve, než mu byl doručen trestní příkaz ve věci téhož soudu sp. zn. 4 T 123/2005, ale také dříve, než byl vyhlášen rozsudek ve věci Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 4 T 150/2005, správně měl být ukládán souhrnný trest právě k rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. 11. 2005 č. j. 4 T 150/2005-60.
Tímto nesprávným postupem soudu tak došlo k situaci, že místo jednoho souhrnného trestu byly obviněnému uloženy dva samostatné souhrnné tresty v trestních věcech Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 4 T 150/2005 a sp. zn. 4 T 168/2005 a současně byl rozsudky vydanými v těchto věcech dvakrát zrušen ve výroku o trestu trestní příkaz Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 7. 2008 sp. zn. 4 T 123/2005. Navíc součet obou nesprávně uložených souhrnných trestů odnětí svobody, co do výměry, přesahuje horní hranici sazby u nejpřísnějšího trestného činu, která měla být pro uložení jediného souhrnného trestu použita, takže jsou splněny podmínky ustanovení §266 odst. 2 tr. ř.
Postupem Okresního soudu v Šumperku v napadeném rozhodnutí byl tudíž porušen zákon v neprospěch obviněného J. S. a ministr spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vytýkané porušení zákona vyslovil, dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, a to včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbydou svého podkladu a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc vrátil Okresnímu soudu v Šumperku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby podle §271 odst. 1 tr. ř. sám o trestu rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.
Podle §2 odst. 5 věta první tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve než byl soudem 1. stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Lze plně souhlasit s ministrem spravedlnosti, že Okresní soud v Šumperku se při svém postupu a rozhodování ne zcela výše citovanými ustanoveními trestního řádu a trestního zákona řídil.
Z předložených trestních spisů vyplývá, že obviněný J. S. byl Okresním soudem v Šumperku postupně uznán vinným za skutky, jichž se dopustil 17. 6. 2005, 18. 6. 2005, 16. 6. 2005, 24. 8. 2004, 19. 6. 2005 (věc sp. zn. 4 T 123/2005), 26. 7. 2005, 27. 7. 2005, 8. 7. 2005 a 7. 10. 2004 (věc sp. zn. 4 T 150/2005) a 5. 6. 2005 a 31. 7. 2005 (věc sp. zn. 4 T 168/2005).
Dne 28. 8. 2005 byl obviněnému doručen trestní příkaz Okresního soudu v Šumperku ve věci sp. zn. 4 T 123/2005 jako prvý v pořadí. Z uvedených dat spáchání jednotlivých skutků je zřejmé, že obviněný je spáchal před tímto rozhodným datem 28. 8. 2005 a tak v řízeních v následujících věcech (sp. zn. 4 T 150/2005 a sp. zn. 4 T 168/2005) přicházela v úvahu aplikace ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. o souhrnném trestu.
Jak lze ale z obsahu trestního spisu sp. zn. 4 T 168/2005 zjistit, Okresní soud v Šumperku dostatečně pečlivě nevyhodnotil lustraci předchozích věcí, vedených u tohoto soudu na obviněného J. S., která byla vyznačena na přední straně podané obžaloby (viz č. l. 112 spisu). Zde je kromě věci sp. zn. 4 T 123/2005 vyznačena i věc sp. zn. 4 T 150/2005. V hlavním líčení pak kromě ostatních důkazů byly konstatovány připojené trestní spisy Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 4 T 123/2005 a sp. zn. 2 T 31/1997 (viz č. l. 127 spisu). Důkaz trestním spisem sp. zn. 4 T 150/2005 však proveden nebyl a nebyl ani jiným způsobem zjišťován stav, případně výsledek řízení v této věci. V důsledku toho Okresní soud v Šumperku obviněnému sice správně uložil souhrnný trest za použití §35 odst. 2 tr. zák., ale neměl tak učinit ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 7. 2005 sp. zn. 4 T 123/2005, jehož výrok o trestu byl již dříve zrušen v té době pravomocným rozsudkem téhož soudu ze dne 8. 11. 2005 sp. zn. 4 T 150/2005, ale měl tak učinit právě ve vztahu k poslední citované věci sp. zn. 4 T 150/2005, resp. výroku o trestu rozsudku, který v této věci byl Okresním soudem v Šumperku vydán.
Tím pak došlo k tomu, že namísto jediného souhrnného trestu za všechny výše uvedené trestné činy (skutky), byly obviněnému uloženy dva souhrnné tresty odnětí svobody v trvání 16 a 21 měsíců, tedy v celkové výměře 37 měsíců, ačkoli mu předmětný druh trestu mohl být vyměřen v sazbě trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., která nepřesahuje 2 roky. Tím tedy zcela evidentně došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného.
V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Překročení horní hranice zákonné trestní sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli pak lze zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše. Pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V projednávaném případě, kdy obviněnému byly postupně uloženy dva souhrnné tresty odnětí svobody, přičemž mu měl být tento trest uložen pouze jako jediný, a v důsledku toho byla o 13 měsíců překročena výměra v úvahu přicházejícího trestu odnětí svobody, je třeba označit uložený trest za trest, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem.
K uvedenému pochybení pak došlo kvůli neúplnému dokazování a tím i k nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu ohledně ukládání souhrnného trestu, čímž byl postupem okresního soudu porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 1. 2006 sp. zn. 4 T 168/2005 byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. S. v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a v předchozím řízení v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak v napadeném rozsudku zrušil pouze výrok o trestu, když výrok o vině podanou stížností pro porušení zákona zpochybněn nebyl a Nejvyšší soud nezjistil, že by jej bylo potřebné jakkoli revidovat. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí, která obsahově navazovala na zrušenou část rozsudku, pokud tímto pozbyla svého zákonného podkladu. Jedná se zejména o usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 12. 3. 2008 sp. zn. 4 T 168/2005, jímž byl obviněnému nařízen výkon uloženého trestu odnětí svobody. Poté Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Šumperku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, což znamená, že ve věci bude nařízeno hlavní líčení, v jehož rámci budou v podobě důkazu zejména konstatována všechna příslušná soudní rozhodnutí, která mohou mít s projednávanou problematikou souvislost a tato budou vzata v úvahu při stanovení nového souhrnného trestu obviněnému. Přitom je třeba respektovat veškerá zákonná ustanovení, zejména pak ta, na něž bylo poukázáno v tomto rozsudku Nejvyššího soudu.
Okresní soud bude muset mít při dalším postupu též na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle §273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec