ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.13.2009.1
sp. zn. 4 Tz 13/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 16. dubna 2009 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. G. B., proti výroku o vině z pravomocného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 3 T 122/2006, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 3 T 122/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §171 odst. 1 písm. b) tr. zákona, a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného S. G. B.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména pak pravomocné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 43 Nt 6210/2007, a pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 3 T 101/2008.
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 vydal dne 3. 8. 2006 trestní příkaz sp. zn. 3 T 122/2006, jímž byl uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zákona. Podle výroku o vině citovaného trestního příkazu se obviněný protiprávního jednání dopustil tím, že nejméně dne 31. 7. 2006 v době kolem 18.55 hod. se zdržoval v P., K. a P. ulici, kde byl kontrolován hlídkou Policie ČR, ačkoliv mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. 1 T 210/2000, který nabyl právní moci dne 3. 4. 2001, uložen mimo jiné i trest vyhoštění z České republiky na dobu deseti let.
Za to byl obviněnému uložen dle §57 odst. 1, 2 tr. zákona trest vyhoštění v trvání dvou roků.
Trestní příkaz nabyl právní moci dne 3. 8. 2006.
Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu dne 24. 2. 2009 Nejvyššímu soudu České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. G. B. Podle jeho názoru byl napadeným rozhodnutím porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §314e odst. 1 tr. řádu, §3 odst. 1 a §171 odst. 1 písm. b) tr. zákona v neprospěch obviněného.
Ministr spravedlnosti poukázal na existenci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. 1 T 210/2000, kterým byl obviněnému mj. uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody i trest vyhoštění podle §57 odst. 1, 2 tr. zákona na dobu deseti let. Z obsahu tohoto spisu je však zřejmé, že po propuštění obviněného B. z výkonu trestu na svobodu dne 7. 1. 2003, nebyl obviněný vzat do vyhošťovaní vazby a nadto předseda senátu neučinil úkony dle §350b odst. 1 tr. řádu, takže trest vyhoštění u obviněného nezapočal.
Pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zákona nepostačuje samotná skutečnost, že se S. G. B. zdržoval na území České republiky po právní moci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 1 T 210/2000, ale pro trestnost tohoto trestného činu je rovněž nezbytné, aby byly provedeny všechny úkony, které zákon se započetím výkonu trestu spojuje, k čemuž v posuzovaném případě nedošlo.
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal i na další procesní postup Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci sp. zn. 3 T 122/2006, a řadu dalších procesních pochybení, jichž se v souvislosti s rozhodováním o povolení obnovy v této trestní věci – usnesení ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 43 Nt 6210/2007, a novém rozhodování o trestu – rozsudek ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 3 T 101/2008, dopustil.
V petitu stížnosti pro porušení zákona stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným trestním příkazem ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 3 T 122/2006, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného S. G. B. Dále navrhl, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud České republiky napadený trestní příkaz zrušil, stejně jako usnesení obvodního soudu ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 43 Nt 6210/2007, a rozsudek téhož soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 3 T 101/2008, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté navrhl procesní postup podle §270 odst. 1, případně podle §271 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodu v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b)tr. zákona se lze dopustit mařením nebo podstatným ztížením výkonu rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, spočívajícím v tom, že se pachatel zdržuje na území republiky, ačkoli mu byl uložen trest vyhoštění nebo mu byl pobyt na území republiky zakázán. K naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu nepostačuje ovšem pouhé nabytí právní moci rozsudku, kterým byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky. Aby mohl být mařen výkon rozhodnutí, je třeba, aby v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními probíhalo vykonávací řízení. Pravidla pro nařízení výkonu trestu vyhoštění, pokud nedošlo k vyhoštění faktickému, anebo pokud nebyl odsouzený vzat do vyhošťovaní vazby, stanoví §350b tr. řádu.
Podle §350b odst. 1 tr. řádu jakmile nabude právní moci rozsudek, kterým byl uložen trest vyhoštění, předseda senátu zašle nařízení výkonu trestu Policii České republiky a vyzve zároveň odsouzeného, aby z České republiky neprodleně vycestoval.
Podle §350d tr. řádu jestliže se na odsouzeném, kterému byl pravomocně uložen trest vyhoštění, vykonává trest odnětí svobody, vyrozumí předseda senátu o nařízení výkonu trestu vyhoštění též příslušnou věznici. Policii České republiky v nařízení výkonu trestu podle §350b odst. 1 tr. řádu zároveň požádá, pokud je to třeba, o zajištění cestovních dokladů potřebných k výkonu trestu vyhoštění tak, aby tento trest bezprostředně navazoval na výkon trestu odnětí svobody.
Z dikce §350b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že pokud je odsouzený k trestu vyhoštění na svobodě, je třeba splnit po nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku předsedou senátu současně dvě podmínky – jednak zaslat nařízení výkonu trestu Policii České republiky, současně pak vyzvat odsouzeného, aby z České republiky neprodleně vycestoval. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení pak předseda senátu může poskytnout odsouzenému přiměřenou lhůtu k obstarání jeho záležitostí, tato lhůta však nesmí být delší než jeden měsíc ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci. Běh trestu vyhoštění v tomto případě počíná den poté, kdy uplynula lhůta stanovená předsedou senátu odsouzenému k vycestování.
Nespornou skutečností je, že obviněnému S. G. B. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. 1 T 210/2000, který nabyl právní moci dne 3. 4. 2001, kdy bylo odvolacím soudem odvolání obviněného S. G. B. zamítnuto, uložen kromě trestu odnětí svobody i trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let. Trest odnětí svobody obviněný vykonal dne 7. 1. 2003, kdy byl propuštěn na svobodu. Řízení o jeho žádosti o udělení azylu bylo ukončeno dne 20. 2. 2003 se zamítavým stanoviskem.
V případě trestní věci vedené proti obviněnému S. G. B. u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 210/2000, ovšem nebyla odsouzenému předsedkyní senátu do dne rozhodování samosoudkyně téhož soudu v trestní věci vedené proti obviněnému S. G. B. pod sp. zn. 3 T 122/2006, lhůta k vycestování stanovena, takže výkon trestu vyhoštění v trvání deseti let vůbec nezapočal.
Tyto okolnosti bylo možno zjistit ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 1 T 210/2000, který si však samosoudkyně před rozhodnutím ve věci nevyžádala, a s jeho obsahem se neseznámila. Ve věci vydala trestní příkaz, byť pro jeho vydání nebyly dány zákonné předpoklady uvedené v ustanovení §314e odst. 1 tr. řádu. Podle citovaného ustanovení samosoudce může pro projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.
Shora uvedené okolnosti, týkající se trestnosti činu obviněného, jakož i poznatky vedoucí k uložení adekvátního druhu trestu a stanovení jeho zákonné výměry, nelze označit za „zjištění skutkového stavu“ v intencích §2 odst. 5 tr. řádu.
Dle tohoto zákonného ustanovení orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Původním trestním příkazem sp. zn. 3 T 122/2006, byl obviněnému S. G. B. uložen podle §57 odst. 1, 2 tr. zákona trest vyhoštění na dobu určitou – na dva roky. Takto stanovená výměra trestu však byla v rozporu s citovaným ustanovením, jakož i §36 tr. zákona. Podle tohoto zákonného ustanovení nelze uložit trest ve výměře, která by spolu s dosud nevykonaným trestem stejného druhu přesáhla nejvyšší povolenou výměru pro tento druh trestu. Lze-li podle §57 odst. 2 tr. zákona uložit časově určený trest vyhoštění maximálně ve výměře deseti let, je zřejmé, že v důsledku uložení dalšího trestu vyhoštění v trvání dvou let došlo k překročení oné desetileté hranice. Nadto měla samosoudkyně ve spise založen i opis rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 9 T 52/2003, z jehož obsahu zjistila, že v tomto řízení byl obviněnému pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zákona uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců a trest vyhoštění podle §57 odst. 1, 2 tr. zákona na dobu tří let. Ve spise je rovněž založeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2003, sp. zn. 7 To 376/2006, z něhož je zřejmé, že odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné. Uvedená zjištění měla rovněž deklinovat úvahu samosoudkyně, zda jsou pro vydání trestního příkazu dány všechny nezbytné zákonné předpoklady, zda totiž před obviněným nestojí výkon trestu vyhoštění ve výši třinácti let.
Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 požádala Obvodní státní zastupitelství v Praze 1 o podání návrhu na obnovu řízení, neboť dodatečně výše uvedené pochybení zjistila.
Zákon v ustanovení §278 odst. 1 tr. řádu zcela jednoznačně stanoví, kdy je možno povolit obnovu řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem. K jejímu povolení dojde tehdy, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat zákonnost řízení o povolení obnovy, avšak je nucen konstatovat, že „skutečností soudu dříve neznámou“ rozhodně není zjištění, že obviněný S. G. B. byl odsouzen pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. 1 T 210/2000, m.j. k trestu vyhoštění v trvání deseti let, a pravomocným rozsudkem téhož soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 9 T 52/2003, k trestu vyhoštění v trvání tří let. Opisy těchto rozhodnutí byly součástí trestního spisu sp. zn. 3 T 122/2006, dále jsou vyznačena v opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen, a nadto existence odsouzení ve věci sp. zn. 1 T 210/2000, je součástí skutkové věty výroku o vině v napadeném trestním příkazu.
Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 však přesto návrh na povolení obnovy řízení podalo a Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 43 Nt 6210/2007, rozhodl v intencích ustanovení §278 odst. 1 a §284 odst. 1 tr. řádu, a obnovu řízení ve věci sp. zn. 3 T 122/2006 povolil. V písemném vyhotovení rozhodnutí uvedl, že ruší „pravomocný výrok o trestu z rozsudku“ ač v původní věci sp. zn. 3 T 122/2006, byl vydán trestní příkaz. Nadto zcela v rozporu s konstantní judikaturou zrušil pouze výrok o trestu, ač je zřejmé, že samostatný výrok o vině z trestního příkazu nemůže obstát. (Srov. R 56/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu 15/2002 pod č. T 56).
Byť obvodní soud vedl ve věci sp. zn. 43 Nt 6210/2007, řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. řádu, v navazujícím řízení ve věci sp. zn. 3 T 101/2008, při nezměněné procesní situaci toto řízení již vedeno nebylo.
Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 poté v hlavním líčení dne 31. 7. 2008 rozhodla rozsudkem sp. zn. 3 T 101/2008, že při nezměněném výroku o vině z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 3 T 122/2006, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zákona, se dle §37 tr. zákona upouští od uložení dalšího trestu vzhledem k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. 1 T 210/2000, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 9 T 52/2003. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 31. 7. 2008. Nejvyšší soud poznamenává, že míra pochybení, jichž se samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci dopustila, je výrazná, přičemž vady řízení byly završeny vydáním typu rozhodnutí, který zákon nepředvídá.
Ministr spravedlnosti zcela důvodně zaměřil svůj mimořádný opravný prostředek proti té části trestního příkazu sp. zn. 3 T 122/2006, která přes popsaná řízení na povolení obnovy a řízení po povolení obnovy, zůstala těmito rozhodnutími nedotčena.
Nejvyšší soud vázán rozsahem své přezkumné činnosti dle §267 odst. 3 tr. řádu vyslovil podle §268 odst. 2 tr. řádu, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 3 T 122/2006, byl porušen zákon v ustanovení §171 odst. 1 písm. b) tr. zákona, a v řízení, které jeho vydání předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného S. G. B.
Podle §269 odst. 2 tr. řádu poté Nejvyšší soud napadený trestní příkaz zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména pak pravomocné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 43 Nt 6210/2007, a pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 3 T 101/2008.
Nejvyšší soud věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení bude samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 nově rozhodovat o návrhu na potrestání podaném státním zástupcem Obvodního státního zastupitelství v Praze 1 dne 2. 8. 2006, a to v intencích právního názoru vysloveného shora.
Podle ustanovení §270 odst. 1 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci Nejvyšší soud vyslovil, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná