ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.2.2009.1
sp. zn. 4 Tz 2/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 18. února 2009 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. B., proti pravomocnému usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích ze dne 12. 5. 2008 č.j. ZT 94/2007-39 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích ze dne 12. 5. 2008 č.j. ZT 94/2007-39, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §151 odst. 3 tr. řádu v neprospěch obviněného M. B.
Napadené usnesení se z r u š u j e.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Litoměřicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích rozhodl dne 12. 5. 2008 podle §151 odst. 3 tr. řádu usnesením č.j. ZT 94/2007-39, že obhájci obviněného M. B. JUDr. J. R. přiznává na nákladech obhajoby odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 7.578,-Kč. Toto usnesení nabylo právní moci dne 29. 5. 2008.
Proti tomuto pravomocnému usnesení podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. B., neboť podle jeho názoru byl těmito rozhodnutími porušen zákon v ustanovení §151 odst. 3 tr. řádu v jeho neprospěch.
Ministr spravedlnosti poukázal na zjištění, že obviněný byl v přípravném řízení trestně stíhán pro pokus trestného činu úvěrového podvodu podle §8 odst. 1 a §250b odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, posléze byl ještě v průběhu přípravného řízení policejním orgánem upozorněn podle §160 odst. 6 tr. řádu na to, že jeho jednání bude nadále posuzováno přísněji - jako pokus trestného činu úvěrového podvodu podle §8 odst. 1 a §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona. Tímto zpřísněním užité právní kvalifikace činu vyvstal u obviněného důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. řádu. Obviněný M. B. si sám obhájce ve stanovené lhůtě nezvolil, byl mu proto obhájce ustanoven rozhodnutím Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 3. 2007 sp. zn. Nt 834/2007, a to JUDr. J. R.
Po skončeném vyšetřování státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích upozornil podle §176 odst. 2 tr. řádu dne 15. 6. 2007 obviněného na to, že jeho jednání hodlá nadále právně kvalifikovat jako pokus trestného činu úvěrového podvodu podle §8 odst. 1 a §250b odst. 1 tr. zákona, když u tohoto trestného činu byl obviněný ohrožen trestní sazbou u trestu odnětí svobody do dvou let, a důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. řádu tak zanikl. Současně státní zástupce obviněného upozornil, že pokud bude chtít být nadále zastupován obhájcem, musí náklady spojené s obhajobou obhájci hradit sám. Státní zástupce poté dne 15. 6. 2007 podal na obviněného podle §176 odst. 1 tr. řádu obžalobu pro pokus trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 a §250b odst. 1 tr. zákona, samosoudce Okresního soudu v Litoměřicích poté vydal dne 18. 6. 2007 pod sp. zn. 5 T 112/2007, trestní příkaz, jímž při nezměněném popisu skutku a užití obžalobou navrhované právní kvalifikace uznal obviněného vinnými tímto trestným činem a v sazbě §250b odst. 1 tr. zákona mu uložil trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Trestní příkaz nabyl právní moci u obviněného 10. 7. 2007.
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích zaslal dne 15. 6. 2007 obhájci obviněných JUDr. J. R. přípis, v němž ho upozornil na to, že důvod nutné obhajoby zanikl a vyzval ho, aby vyúčtoval náklady nutné obhajoby a toto vyúčtování zaslal Okresnímu státnímu zastupitelství v Litoměřicích.
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že závěr státního zástupce o zániku důvodu nutné obhajoby byl správný, avšak nevyřešeno zůstalo, ke kterému datu došlo ke zrušení nutné obhajoby podle §39 odst. 1 tr. řádu. Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že ke zrušení ustanovení obhájce nikdy nedošlo. Státní zástupce byl k rozhodování o odměně obhájce věcně nepříslušný, neboť měl rozhodovat samosoudce, jak vyplývá z ustanovení §151 odst. 3 tr. řádu.
Ministr spravedlnosti v petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil namítané porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného, dále aby podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí, včetně všech rozhodnutí, která na něj obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Litoměřicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §151 odst. 3 tr. řádu o výši odměny a náhradě hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci povinnost obhajovat skončila, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou měsíců od podání návrhu. V řízení před soudem rozhodne předseda senátu soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného spisu konstatuje, že se tímto zákonným ustanovením státní zástupce okresního státního zastupitelství důsledně neřídil.
Není pochyb o tom, že státní zástupce důvodně v souvislosti s upozorněním obviněného na okolnost, že jeho protiprávní jednání může být právně kvalifikováno přísněji dle odstavce 4 ustanovení §250b tr. zákona, upozornil obviněné také na vyvstavší důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. řádu, podle něhož musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V tomto ohledu důsledně respektoval zákon, když obviněnému nejprve podle §38 odst. 1 tr. řádu určil lhůtu k tomu, aby si obhájce sám zvolil s upozorněním, že pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven. Poté, co uplynula stanovená lhůta pro zvolení obhájce, bylo postupováno podle §39 odst. 1 tr. řádu. Podle tohoto zákonného ustanovení obhájce se ustanoví, a pominou-li důvody nutné obhajoby, ustanovení zruší předseda senátu a v přípravném řízení soudce.
Obviněnému M. B. byl rozhodnutím soudkyně Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 3. 2007 sp. zn. Nt 834/2007, ustanoven obhájce JUDr. J. R. z AK v R. V rozhodnutí je uvedeno, že obhájce je ustanovován od data 13. 3. 2007.
Podáním obžaloby ze dne 14. 6. 2007, jež byla okresnímu soudu doručena dne 15. 6. 2007, a užitím právní kvalifikace protiprávního jednání obviněného dle §250b odst. 1 tr. řádu, neměl státní zástupce pochybnost o tom, že u obviněného zanikl důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. řádu, neboť obviněný již byl ohrožen maximálně trestem odnětí svobody do dvou let. Věc měl tedy buďto ve stadiu přípravného řízení ještě před podáním obžaloby předložit soudci Okresního soudu v Litoměřicích k opatření vedoucímu ke zrušení ustanoveného obhájce, anebo při podání obžaloby upozornit na tuto skutečnost, přičemž zrušení opatření o ustanoveném obhájci by provedl příslušný předseda senátu, jemuž byla věc podle rozvrhu práce přidělena k vyřízení. Tento postup soudu je upraven ustanovením §30 Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 1/2002 SIS, kterou byl vydán vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, ve znění instrukce č. 15/2003 SIS.
Z ustanovení §39 odst. 1 tr. řádu tak jednoznačně plyne, že ustanovení obhájce jakož i zrušení tohoto ustanovení, pominou-li důvody, pro něž se tak stalo, činí za výše uvedených procesních podmínek soudce, k čemuž v posuzované věci nedošlo. Otázku, kdy tedy v konkrétním případě zaniklo ustanovení obhájce JUDr. J. R., je nutno vykládat v intencích ustanovení §41 odst. 5 tr. řádu. Podle tohoto ustanovení nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. Jinými slovy zmocnění obhájce trvá až do právní moci rozsudku či trestního příkazu, případně právní moci usnesení o zastavení trestního stíhání či jiného pravomocného skončení trestní věci. Povinnost JUDr. J. R. obhajovat obviněného M. B. skončila dne 10. 7. 2007, kdy je vyznačena právní moc trestního příkazu.
Za takto zjištěného stavu věci Nejvyšší soud uzavírá, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích neměl obhájce JUDr. J. R. vyzývat k vyúčtování nákladů obhajoby, a pokud tak již učinil, měl zaslaná vyúčtování obhájce o nákladech obhajoby předložit k rozhodnutí věcně příslušnému orgánu, jímž byl v daném případě Okresní soud v Litoměřicích. Svým rozhodnutím učiněným podle §151 odst. 3 tr. řádu porušil zákon v neprospěch obviněných, neboť ve věci rozhodoval věcně nepříslušný orgán. Stejný závěr platí i o rozhodnutí ze dne 23. 6. 2008 sp. zn. ZT 94/2007, jímž státní zástupce podle §152 odst. 1 písm. b) tr. řádu a §155 odst 1 tr. řádu zavázal obviněného M. B. k povinnosti zaplatit přiznané náklady obhájce státu.
Vzhledem k výše popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích ze dne 12. 5. 2008 č.j. ZT 94/2007-39, byl porušen zákon v ustanovení §151 odst. 3 tr. řádu v neprospěch obviněného M. B.
Toto usnesení bylo podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušeno, současně pak byla zrušena i všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výslovně je třeba zmínit, že v důsledku tohoto výroku je zrušeno i pravomocné usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích ze dne 23. 6. 2008 č.j. ZT 94/2007-51, stanovící povinnost obviněného M. B. nahradit podle §152 odst. 1 písm. b) a §155 odst. 1 tr. řádu České republice, zastoupené Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem částku 7.578,- Kč.
Věc byla podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázána Okresnímu soudu v Litoměřicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť jde o funkčně i místně příslušný orgán k rozhodnutí činěném dle ustanovení §151 odst. 3 tr. řádu.
Podle §270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. února 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á