ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.20.2009.1
sp. zn. 4 Tz 20/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 28. dubna 2009 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. K., roz. Š., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 4 To 737/2008, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 4 To 737/2008, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 13, §36 odst. 1 písm. a) a §263 odst. 3, 4 tr. ř. v neprospěch obviněného J. K.
Napadené usnesení se zrušuje .
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Českých Budějovicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 2 T 165/2007, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že
1)dne 10. 11. 2007 v odpoledních hodinách z V. n. L., okr. T., do M., okr. P., řídil autobus zn. Karosa, ve kterém vezl 26 dětí a další dospělé osoby, a to přesto, že v této době u něho trval trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou let, uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 4 T 33/2007, který nabyl právní moci dne 15. 2. 2007, a v době řízení autobusu nebyl držitelem řidičského oprávnění dle §81 odst. 8 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích,
2)dne 17. 11. 2007 v dopoledních hodinách z obce S., okr. P., do obce H., okr. T., po silnici č. I/19 řídil autobus zn. Karosa, ve kterém vezl 26 dětí a další dospělé osoby, a to přesto, že v té době u něho trval trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou let, uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 4 T 33/2007, a v době řízení autobusu nebyl držitelem řidičského oprávnění dle §81 odst. 8 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích,
3)dne 25. 11. 2007 v době od 17:00 do 17:25 hodin v okrese T. řídil po silnici II. třídy č. 122 mezi obcemi H. a S. u O. autobus tov. zn. Karosa, a to přesto, že u něj trval trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu dvou let, uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 4 T 33/2007.
Za tyto trestné činy byl obviněný J. K. odsouzen podle §180d tr. zák. a §37a tr. zák. ke společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel v trvání čtyř roků. Současně byl zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 7. 12. 2007, sp. zn. 13 T 232/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 14 To 23/2008.
Proti shora citovanému rozsudku Okresního soudu v Písku podal obviněný odvolání (č. l. 57) směřující do výroku o vině i trestu, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích ve veřejném zasedání v nepřítomnosti obviněného, když dospěl k závěru, že vyrozumění o jeho konání je možno považovat za doručené ve smyslu ustanovení §64 odst. 2 tr. ř. a že jsou splněny podmínky podle §202 odst. 2 a §238 tr. ř.
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 4 To 737/2008, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 4 To 737/2008, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 a 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. K.
Upozornil v ní, že vyrozumění o konání veřejného zasedání odvolacího soudu bylo obviněnému zasláno na adresu, kterou uvedl na svém písemném odvolání. Dne 17. 9. 2008 byla zásilka uložena na poště k vyzvednutí, a protože si obviněný zásilku nevyzvedl, považoval soud poslední den úložní lhůty, tj. 2. 10. 2008, za den doručení. Krajskému soudu v Českých Budějovicích se nevyzvednuté vyrozumění vrátilo dne 6. 10. 2008 s tím, že adresát se z uvedené adresy odstěhoval.
Důvodem nepřítomnosti obviněného J. K. u veřejného zasedání odvolacího soudu dne 7. 10. 2008 však byla skutečnost, že dne 14. 8. 2008 nastoupil k výkonu trestu odnětí svobody do vazební věznice v Českých Budějovicích, a to v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 13 T 232/2007. O nástupu výkonu trestu odnětí svobody obviněný Krajský soud v Českých Budějovicích sám neinformoval a tuto informaci krajský soud nezískal ani z jiného zdroje. Skutečnost, že se obviněný nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, byla tak zaznamenána až Okresním soudem v Písku v trestním spise sp. zn. 2 T 165/2007, jak vyplývá z úředního záznamu ze dne 31. 10. 2008 (č. l. 81). Rozhodnutí odvolacího soudu spolu s usnesením o zápočtu do společného nepodmíněného trestu obviněný převzal dne 7. 11. 2008 ve věznici Drahonice, kam byl přemístěn k dalšímu výkonu trestu odnětí svobody (č. l. 84).
Ve skutečnosti, že veřejné zasedání odvolacího soudu proběhlo bez přítomnosti obviněného, který v té době vykonával trest odnětí svobody, aniž výslovně uvedl, že se účasti při veřejném zasedání vzdává, spatřuje ministr spravedlnosti porušení zákona v neprospěch obviněného. Zákon byl porušen i v tom, že veřejné zasedání o odvolání obviněného se konalo, aniž měl obviněný obhájce, přestože okamžikem jeho nástupu do výkonu trestu odnětí svobody nastal zákonný důvod nutné obhajoby. Ministr spravedlnosti konstatuje, že o zamítnutí odvolání obviněného J. K. bylo Krajským soudem v Českých Budějovicích rozhodnuto, aniž by pro takové rozhodnutí byly objektivně splněny zákonné procesní podmínky.
V petitu stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 13, §36 odst. 1 písm. a) a §263 odst. 3, 4 tr. ř., dále aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení v celém rozsahu zrušil, a to včetně dalších rozhodnutí na ně obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc vrátil Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který ji v potřebném rozsahu znovu projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 13 tr. ř. ten, proti němuž se řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.
Podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. musí mít obviněný obhájce již v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu.
Podle §263 odst. 3 tr. ř. při veřejném zasedání konaném o odvolání musí mít obviněný obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení.
Podle §263 odst. 4 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
Z údajů uvedených v přezkoumávaném trestním spise je zjevné, že výše uvedenými zákonnými ustanoveními se Krajský soud v Českých Budějovicích důsledně neřídil.
Konstatovaná ustanovení trestního řádu směřují k důsledné ochraně práva na obhajobu. Procesní podmínky uvedené v těchto zákonných ustanoveních nejsou odvislé od toho, zda a kdy se vůbec příslušný soud dověděl o skutečnosti, že se obviněný nachází ve vazbě či výkonu trestu, nýbrž od objektivní skutečnosti, že obviněný vazbu či výkon trestu skutečně vykonává. Je tedy věcí příslušného orgánu činného v trestním řízení, včetně soudu, aby si tyto skutečnosti včas ověřil. Z údajů obsažených v trestním spisu vyplývá, že Krajský soud v Českých Budějovicích nikterak nezjišťoval, zda se obviněný nachází ve výkonu trestu či vazbě, ačkoli tak učinit měl, a to tím spíše, že vyrozumění o konání veřejného zasedání se vrátilo jako nedoručené s tím, že se obviněný z uvedené adresy odstěhoval.
Stížnost pro porušení zákona podal ministr spravedlnosti důvodně, neboť bylo porušeno právo obviněného na obhajobu za situace, kdy Krajský soud v Českých Budějovicích konal ve věci veřejné zasedání o podaném odvolání obviněného, aniž byly dány všechny zákonné předpoklady pro konání tohoto veřejného zasedání.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 4 To 737/2008, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 13, §36 odst. 1 písm. a) a §263 odst. 3, 4 tr. ř. v neprospěch obviněného J. K.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.
Krajský soud v Českých Budějovicích znovu ve věci provede veřejné zasedání, a to za splnění výše uvedených procesních podmínek bude-li obviněný nadále ve vazbě či výkonu trestu a teprve poté ve věci znovu rozhodne.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata