ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.39.2009.1
sp. zn. 4 Tz 39/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 30. června 2009 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněné M. Š., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. 1 T 93/2007, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. 1 T 93/2007, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 a §35 odst. 2 tr. zákona a §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněné M. Š.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 7 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. 1 T 93/2007, byla obviněná M. Š. uznána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zákona, kterého se dopustila tím, že minimálně dne 22. 11. 2007, kdy byla v P. ve stanici metra H. kontrolována a později zadržena hlídkou Policie České republiky, se zdržovala na území hlavního města Prahy, ačkoli jí byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. 33 T 25/2007, který nabyl právní moci dne 7. 3. 2007, uložen mimo jiné i trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu tří roků. Za to jí byl v zákonné sazbě §171 odst. 1 tr. zákona za použití §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zákona uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 9. 2008.
Proti výše uvedenému pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. 1 T 93/2007, podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné, neboť dle jejího názoru byl napadeným rozsudkem porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zákona a v řízení předcházejícím v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněné M. Š.
Porušení zákona spatřuje stěžovatelka v tom, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 7 se řádným způsobem nevypořádala s jí známou skutečností, a to s předcházejícím odsouzením obviněné k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 210 hodin, k němuž došlo trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 1 T 68/2007, přičemž rozhodnutí tohoto soudu spolu s protokolem o zatčení obviněné a usnesením o jejím propuštění ze zatčení ze dne 23. 11. 2007, bylo samosoudkyni na její vyžádání Okresním soudem Plzeň-město zasláno. U hlavního líčení však nebyl tento spisový materiál k důkazu přečten. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 7 si neověřila, zda je uložený trest alespoň zčásti vykonán, a to ani dotazem činěným u Okresního soudu Plzeň-město ani dotazem na obviněnou. Pokud vzhledem k nedostatečně provedenému dokazování byl napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 obviněné uložen další trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, přesahuje součet obou trestů obecně prospěšných prací nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 došlo k porušení zákona v namítaném rozsahu v neprospěch obviněné, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu toto rozhodnutí zrušil včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, a věc přikázal podle §270 odst. 1 tr. řádu soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. řádu postupují orgány činné v trestním řízení v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §45a odst. 1 věty prvé tr. zákona trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §36 věty prvé tr. zákona jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že se samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 7 citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Obviněná M. Š. byla zadržena dne 22. 11. 2007 a dne 23. 11. 2007 podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství po Prahu 7 podle §179c odst. 2 písm. a) tr. řádu na obviněnou návrh na potrestání pro shora specifikovaný trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Z obsahu trestního spisu samosoudkyně zjistila, že obviněná byla zadržena v souvislosti s realizovaným příkazem k zatčení, který vydal Okresní soud Plzeň – město ve věci p. zn. 1 T 68/2007.
Samosoudkyně v rámci upřesnění skutkových zjištění, vyžádala od Okresního soudu Plzeň – město zprávu, zda ve věci sp. zn. 1 T 68/2007, již bylo rozhodnuto a s jakým výsledkem. Od tohoto okresního soudu poté obdržela opis trestního příkazu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 1 T 68/2007, s vyznačenou doložkou právní moci dne 23. 11. 2007, rovněž tak opis protokolu sepsaného dne 23. 11. 2007 u Okresního soudu Plzeň – město, z něhož je patrno, že tohoto dne byl obviněné do vlastních rukou doručen opis citovaného trestního příkazu, a protože se obviněná vzdala práva odporu, a to i za osoby oprávněné podat v její prospěch opravný prostředek, nabyl trestní příkaz právní moci.
Se znalostí těchto ve spise fixovaných důkazů nařídila samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 7 ve věci hlavní líčení na den 10. 12. 2007, a aniž tyto důkazy provedla, ve věci rozhodla, přičemž pominula skutečnost, že jednak z předchozího pravomocně uloženého trestu obecně prospěšných prací obviněná dosud nic nevykonala a jednak, že v dané věci přichází v úvahu uložení souhrnného trestu.
I za předpokladu, že by obstála úvaha o uložení samostatného trestu obecně prospěšných prací, nemohl být uložen tento trest znovu ve výměře 210 hodin, neboť součet obou nevykonaných trestů obecně prospěšných prací činí 410 hodin, a je–li horní hranice pro tento druh trestu stanovena ve výši 400 hodin, je zřejmé, že zákon byl takto uložený trestem porušen v neprospěch obviněné.
Podle §35 odst. 2 tr. zákona soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
Podle ustanovení §314e odst. 5 tr. řádu má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
Obviněné byl trestní příkaz Okresního soudu Plzeň – město sp. zn. 1 T 68/2007, doručen dne 23. 11. 2007, a vzhledem k výše citovanému zákonnému ustanovení nastaly tímto dnem účinky spojené s vyhlášením rozsudku. Jestliže obviněná trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí spáchala dne 22. 11. 2007, dopustila se tohoto jednání dříve, než byl citovaný trestní příkaz obviněné doručen, a přicházelo proto v úvahu uložení souhrnného trestu dle zásad stanovených §35 odst. 2 tr. zákona. Uložením dvou samostatných trestů tak byl rovněž porušen zákon v neprospěch obviněné.
Vzhledem ke všem těmto důvodům a argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. 1 T 93/2007, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních 36, §45a odst. 1 a §35 odst. 2 tr. zákona a §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněné M. Š.
Podle §269 odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu, současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal věc Obvodnímu soudu pro Prahu 7, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 7 provede v novém hlavním líčení důkazy, které si opatřil, ale jejichž provedení opomněl, doplní dokazování novým rejstříkem trestů obviněné a zjištěním, zda z předchozího trestu obecně prospěšných prací, který jí byl uložen trestním příkazem Okresního soudu Plzeň – město, obviněná alespoň část trestu vykonala, případně zda v této věci již neučinil okresní soud další opatření. Teprve po takto doplněném dokazování může ve věci nově rozhodnout o zákonném druhu a výměře trestu, přičemž v těchto úvahách bude limitován ustanovením §273 tr. řádu.
Podle §270 odst. 4 tr. řádu je Obvodní soud pro Prahu 7 vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á